Modlitební úmysl M. I. na březen: Aby Rytířstvo Neposkvrněné spolupracovalo jako jedna rodina na budování království lásky a radosti.
Následující neobyčejný a zároveň fantastický příběh mi vyprávěl jistý důstojný pan farář.
Říkal, že měl sen. Zdálo se mu, že na střechu kostela si sedl ďábel a začal podřimovat. Pan farář se polekaně rozhlédl po okolí, zda jsou jeho farníci v bezpečí. Jenže ke své hrůze zjistil, že ten jeden čert na kostelní střeše, to není nic ve srovnání s celým plukem satanášů kroužících kolem jednoho z nedalekých domků.
„Co to má znamenat?“ vzkřikl v úžasu. Tehdy mu jeho anděl strážný, který bývá průvodcem lidských snů, vše vysvětlil.
„V kostele se mnoha lidem myšlenky všemožně toulají anebo posluchači z nepozornosti usínají. A proto ani ďábel zde nemá moc co na práci. Na vše stačí jenom jeden a k tomu se ani příliš nemusí snažit. Ale rodina, která je v tom domku, žije ve svornosti a každý večer se společně modlí růženec, takže čerti se musí pořádně snažit, aby alespoň někoho z těchto bohabojných lidí svedli na scestí, protože jejich víra je silnější než víra farníků celé farnosti dohromady…“
V malém oficiu o Neposkvrněném Početí Panny Marie se nachází krásný kompliment Matce Boží: „Pro ďábla jsi přehrozná jako vojsko silné – budiž křesťanské říši útočiště pevné.“
Čím je Matka Boží pro čerty tak přehrozná? Zcela jistě to není tím, že by dělala přísný výraz tváře anebo zaujímala pózu vzbuzující respekt. Jde tady o budování Kristova království lásky a radosti – jak se tomu děje v každé rodině, která je spojena modlitbou růžence.
V tomto smyslu má být i Rytířstvo Neposkvrněné silným vojskem přehrozným pro ďábla. O to se také chceme modlit, aby M. I. bylo rodinou, místem radosti a odpuštění, prostorem solidární modlitby, vzájemné úcty a společné zbožnosti. Také si chceme uvědomovat, že naše společenství Rytířstva Neposkvrněné je součástí velkého společenství církve, takže na našich životních cestách nejsme nikdy sami, ale kráčíme po nich spolu s bratry a sestrami. •