Poutní místo Klokoty

Dotýkáme se duše lidí

Nejen v létě, ale také v adventní a vánoční době je poutní areál Klokot otevřený pro dospělé a k aktivitám dětí.

text: Václav Štaud

foto: klokoty.cz

Když zazní jméno Klokoty, většině poutníků se vybaví, že Panna Maria tady není jako obvykle zobrazena s božským dítětem, ale je obklopena anděly. Na raně barokním milostném obrazu vidíme mladinkou dívenka s letmým úsměvem a rukama sepjatýma.

NABÍZÍ VLÍDNÝ DOMOV

A kdo by očekával, že poutní místo na okraji města Tábora žije pouze od jara do podzimu, mýlil by se. Klokoty jsou duchovně naplněné po celý rok. Výjimkou není ani doba adventu a Vánoc. Klokoty jsou totiž funkční a živou farností, jejíž správou je pověřena kongregace Misionářů oblátů Panny Marie Neposkvrněné. Když ubývá vzdálených poutníků, využívají řeholníci zimní čas k misijní práci mezi spoluobčany. Město Tábor bývalo dlouho vojenským prostorem se silně potlačovanou vírou a mysl některých lidí je tam stále ovlivněna totalitní ideologií. „Organizujeme adventní setkání všech, kdo mají vztah k umění. Probíhá zde hodně koncertů a při té příležitosti zájemci rádi uvidí i prostory, které máme běžně uzavřeny. Klokoty jsou národní kulturní památkou a my chceme, aby je hlavně zdejší lidé poznali a měli je rádi. A aby pocítili, že tady nejsou v cizím starém a studeném domě, ale ve vlídném domově, který své služby nabízí všem bez rozdílu. Snažíme se dotknout jejich duší,“ vypráví administrátor farnosti, oblát P. Jiří Můčka.

KLID V BOŽÍ PŘÍTOMNOSTI

Manželům Anně a Jiřímu Gazdovým se v zimním období líbí hlavně rorátní bohoslužby, které bývají vždy v neděli brzy ráno. „Přestože je ještě tma, přichází nečekaně mnoho lidí, řadu z nich vůbec neznáme. Někteří snad ani v Boha nevěří, ale úžasná atmosféra kostela, osvětleného jen svícemi, a staré adventní zpěvy, kterých tu máme plný zpěvník, je oslovují. Těší se na ně jako my sami. Zajímavá bývají i duchovní cvičení. Stovky lidí si přijdou pro Betlémské světlo a o slavnosti Narození Páně tady vůbec nebývá k hnutí,“ konstatuje paní Anna. S manželem na Klokotech také bydlí. Jsou důchodci a před šesti léty sem přišli s úmyslem dát svoje síly jako dobrovolníci do služeb Matky Boží a poutníků. „Odemykáme, zamykáme a mezi tím děláme všechno, co je právě potřeba. Služba u nohou Panny Marie je radostná a zdejší klid v Boží přítomnosti léčí. Každého tu vítáme rádi,“ směje se Jiří Gazda.

Ve vánoční době je poutní areál otevřený zejména k dětským aktivitám, které využívají i nepraktikující rodiny. „To ale neznamená, že se v zimě uzavíráme před ryzími poutníky ze vzdálených míst. Naopak, vidíme je rádi a jsme připraveni jim svátostmi sloužit denně, po celý rok,“ říká P. Můčka. Zvláštní duchovní program organizují obláti vždy první sobotu v měsíci.

ZA MADONOU I Z NEMOCNICE

Během uplynulých patnácti let prošlo poutní místo kompletní renovací. Areál je plný jedinečných fresek a štuk, které jsou jihočeským unikátem. Přitom prohlídka je pro jednotlivce stále zdarma a vstupné řádově v desetikorunách platí jen členové organizovaných skupin, provázených odborným průvodcem. Umožňuje to táborský městský grant. Další podporu od města získává správa poutního místa a místní Kolpingova rodina na práci s dětmi a mládeží. K tomu celoročně slouží učebna a klubovny ve farním domě – konají se zde setkání různých společenství od výuky náboženství přes modlitby matek, snoubenecký kurz až po letní tábor. Téměř denně je zde plno už od rána, kdy si přijdou hrát a povídat maminky s malými dětmi…

Kostel mají Klokoty pod neustálým dohledem webkamery. Lidé se tak mohou prostřednictvím počítače, tabletu nebo mobilu setkávat s klokotskou Madonou prakticky kdykoliv. Navíc v době bohoslužeb je v provozu i ozvučení, takže vzdálená účast může být velmi intenzivní. „Sám jsem to ocenil v nemocnici po úrazu. Doporučuji i takovou návštěvu poutního místa, protože je-li člověk upoután na lůžko, bohoslužba nejen potěší jeho duši, ale pomůže i s uzdravením těla,“ vzkazuje P. Můčka.

Komunita klokotských oblátů nabízí ještě jednu účinnou pomoc. Lidé zblízka i zdaleka se na ně mohou obracet s prosbami o přímluvnou modlitbu v těžkých situacích. „Někdy jsou to hodně bolestné případy a my za ně prosíme ve společenství bratří. Zazní tam úplně všechno. Nečekáme žádné děkování, ale potěší, když po čase přijde ohlas nebo svědectví, jak byl ten který problém vyřešen,“ dodává oblát. Formulář žádosti o modlitbu najdou zájemci na internetových stránkách poutního místa.

KAPKA HISTORIE NEUŠKODÍ

První písemná zmínka o Klokotech pochází z roku 1220. Již ve středověku vyvěral zde pramen léčivé vody, za kterou sem přicházelo mnoho lidí. A někdy ve 13. století se podle legendy měla na ostrohu na řekou Lužnicí zjevit dětem Madona. Lidé pak začali putovat ještě hojněji a vystavěli zde kostelík. Podle jednoho podání jej na konci 14. století světil sám generální vikář Jan z Pomuku. Doklady sice chybějí, ale možné to je, protože poutní místo leželo tehdy v působnosti arcidiecéze pražské. Husitské bouře areál víry poškodily, byl ale obnoven a v pobělohorské době rozkvetl. Milostný obraz Panny Marie Klokotské, dílo Johanna Andrease Burgera z Prahy, byl na Klokoty přinesen 15. srpna 1636 za účasti mnoha tisíc věřících. Na přelomu 17. a 18. století, když v Čechách vrcholila mariánská úcta, umístili obraz na stříbrný oltář od Františka Seitze, zlatníka, který vytvořil stříbrný oltář na Svaté Hoře a náhrobek sv. Jana Nepomuckého v pražské katedrále.

Prostor okolo kostela obklopují ambity s osmibokými kaplemi v rozích. Věží je v areálu deset a každá nese svůj zvon. Jejich chorál tvoří neodmyslitelnou zvukovou kulisu místa. Celý komplex se řadí mezi skvosty evropského baroka. Panna Maria Klokotská byla uctívána v celém mocnářství a mezi zdejší poutníky se zařadila i sama Marie Terezie a podle jejího vzoru členové předních šlechtických rodů.

BUDE BAZILIKA MINOR?

Období mezi oběma světovými válkami a pak ještě chvíli před osudným osmačtyřicátým rokem přineslo Klokotům velké vzepětí poutních aktivit, oslav a setkání katolických organizací. Vše ale odvála krutá padesátá léta s násilným vystěhováním a vězněním členů kongregace těšitelů, kteří dlouho a dobře poutní místo spravovali. Z kláštera se stal domov důchodců a poutní areál pomalu chátral. Krátká naděje roku 1968 rychle pohasla. Když se po osmnáctileté internaci vrátil domů českobudějovický biskup Josef Hlouch, jedna z jeho prvních cest vedla do Klokot. Tamní děkovné pouti se 18. srpna zúčastnil i jeho sekretář Miloslav Vlk a více než 25 tisíc poutníků. Nikdo z nich netušil, že naši společnost čekají ještě plná dvě desetiletí politického i náboženského útlaku.

V roce 2015 povzbudil biskup Vlastimil Kročil správce poutního místa, aby podnikli další kroky v úsilí o povýšení chrámu na baziliku minor. „Tato myšlenka se objevila hned po pádu komunistické totality. Ve Vatikánu ale neuspěla, protože jsme nesplňovali podmínky podoby oltáře a dalšího liturgického vybavení kostela. Nadšení z biskupovy podpory nyní přeskočilo na celou klokotskou farnost. Do konce roku 2019 má být uzavřena architektonická soutěž a pak se o souhlas se změnami obrátíme na diecézní liturgickou komisi,“ říká administrátor P. Jiří Můčka. Pokud celé úsilí dojde svého cíle, stane se kostel na Klokotech prvním bazilikou minor českobudějovické diecéze.  

 

DĚKUJEME
Milí čtenáři, časopis Immaculata je hrazen pouze z dobrovolných příspěvků čtenářů. Svým darem se podílíte na šíření duchovních hodnot v našem národě. Děkujeme Vám za Vaši podporu.

 

 

Dotýkáme se duše lidí