Církev a orel společně
Orelská organizace oslavila 110 let a její jednoty stále vedou mládež v křesťanském duchu.
text: Václav Štaud
Při letošní srpnové hostýnské pouti poděkovala katolická sportovní organizace Orel za 110 let svého trvání. S gratulací přišel i olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Tisíce členů Orla se svými rodinami vzpomínaly na roky úspěchů i na křivdy a věznění, které museli snášet během nesvobody.
NA HRANICI 20 TISÍC ČLENŮ
„Z prachu jsme se zvedali celkem třikrát – po první a druhé světové válce a nakonec po pádu komunistické diktatury. Dnes Orel opět stojí na zdravých nohou. Stále rosteme a věkový průměr se snižuje. V roce 1990 nás začínaly tři tisíce, nyní už se blížíme k počtu 20 tisíc členů,“ říká ústřední starosta Orla, poslanec Stanislav Juránek.
„Vznikají nová orelská střediska, připravená vést mládež v křesťanském duchu. Záleží ovšem na jednotách a župách, na každém členu, aby naše postoje a činy byly průzračně čisté, abychom se snažili o přátelskou spolupráci se Sokolem a různými tělovýchovnými svazy. Musíme nezištně sloužit co nejvíce lidem a naopak nikomu nedávat špatný příklad,“ zdůrazňuje Stanislav Juránek.
OREL SE TĚŠÍ NA SVOJE BLAHOSLAVENÉ
Pamětník dávných let a dnešní archivář Orla Božetěch Kostelka se rád rozdělí o vzpomínky na spoluzakladatele Orla Mons. Jana Šrámka. Pamatuje i další osobnosti: „Měli jsme mistry světa i olympioniky. Neopomenutelnou orelskou osobností byl Jan Haluza, učitel a trenér Emila Zátopka. Bohužel i on musel prožít řadu let v komunistickém vězení. V kategorii orelských hrdinů patří první místo parašutistům Kubišovi a Bublikovi. Dochovala se fotka ze srpna 1941, jak v anglickém cvičišti vychází Jan Kubiš po bohoslužbě ze stanu označeného KAPLE. Slavil tam na dálku naši hostýnskou pouť. Orelskou přípravou prošli i mučedníci komunismu Jan Bula a Václav Drbola a my se nyní těšíme na první blahoslavené orly,“ uvádí Božetěch Kostelka. Mládí jej kdysi zachránilo od vězení, ale trpěl už tím, že musel mnoho let žít bez týraných rodičů a bratra. Jako správný křesťan nikdy nezatoužil po mstě. Při první příležitosti pak nezaváhal a svůj život podřídil budování nové orelské organizace.
VE VLASTNÍM SÍDLE
Letošní rok přinesl orlům ještě jednu významnou událost, skončilo stěhování po pronájmech. Zakoupili a opravili budovu v brněnské části Starý Lískovec, kde našlo sídlo nejen orelské ústředí. K dispozici jsou i místnosti pro setkávání členů, cvičení maminek s dětmi, pro šachy a další prostorově nenáročné přebory. Ke slovu může přijít i kultura. Nejde totiž jen o kolektivní sportování, ale o celkovou kultivaci křesťanské osobnosti hlavně u dětí a mladých lidí.
Orel zůstal věrný svým tradicím v mnoha ohledech. Například jeho jednoty se sdružují do oblastí, kterým říkají župy a jmenují je podle oblíbených světců nebo katolických osobností. Jednou z výjimek je župa, nazvaná podle krásných Orlických hor. Její sídlo leží v Orlici, místní části města Letohradu. Není to úplnou náhodou. V Orlici totiž Orel opravdu kvete!
SPORT I DIVADLO
Orlovnu si lidé v Orlici postavili v roce 1931 svépomocí a dodnes v ní mají největší a také nejhezčí sál ve městě. „Při navracení po roce 1989 velké dohady nebyly. Oddíl stolního tenisu, který tady sídlil, přešel pod barvy Orla a dodnes nám dělá radost,“ říká sekretářka místní jednoty Marie Brandejsová. Orelský sport se v Orlici postupně rozšířil o volejbal, florbal a šerm, na oblíbené cvičení přicházejí rodiče a prarodiče s dětmi. A zdejší dětské karnevaly jsou vyhlášenými událostmi, z nichž se malým ani velkým účastníkům nechce domů. Prostorné jeviště orlovny také umožňuje zvát diváky i umělce z okolí na ochotnická představení. Nyní jednota zkouší vychovat v dramatickém umění i vlastní dorost a daří se to. Orelské děti úspěšně nazkoušely už čtyři hry.
Brzy zde bude dokončeno i venkovní hřiště s kvalitním umělým povrchem a parametry pro více sportů, při mrazech orli plánují také kluziště. Péče o volný čas dětí dostává nové možnosti.
S LÁSKOU A PEČLIVOSTÍ
Marii Brandejsové jedna z dcer nedávno řekla: „Když tě hledám, jsi buď v tělocvičně, nebo v kostele.“ A maminka odpověděla: „Když jste byli malí, byla jsem stále doma a věnovala všechen čas pouze vám. Na Orla a církev nezbývalo téměř nic. Přitom Orel i církev mi s vaší výchovou velmi pomohly. Dnes cítím povinnost tohle všechno vynahradit.“
Žena, která vychovala sedm dětí, je nyní starostkou celé Orlické župy a současně byla na letošním celostátním sjezdu Orla zvolena ústřední místostarostkou a předsedkyní rady seniorů. A aby toho nebylo málo, v místním kostele nepřestává sloužit božímu lidu jako prostá kostelnice. Starosta Orla Stanislav Juránek o Marii Brandejsové říká: „Není to obyčejná starostka župy, ona je její máma. Tolik lásky a pečlivosti jsem na světě poznal jen u několika lidí.“
STOLETÍ JE DŮVOD K DÍKŮM
V Orlici platí mezi církví a Orlem nepřehlédnutelná symbióza. Jednota má 240 členů, a kdo tady chodí do kostela, účastní se i akcí Orla a naopak. Podobně to platí i o skautech. „Společně jsme se stali funkčním jádrem řady aktivit v obci, máme se rádi a je nám spolu dobře. Místo velkých slov se snažíme jít příkladem. Lidé mimo církev sami dříve nebo později poznají, že v jejich životě něco podstatného chybí,“ svěřuje se Marie Brandejsová.
Orlický kostel Nanebevzetí Panny Marie je plný při každé nedělní bohoslužbě, pravidelně tu následuje agapé. Každý týden hospodyně napečou dobroty, připraví čaj a kávu, aby se nikdo nemusel hned rozběhnout domů. Církevním akcím slouží i orlovna. „Během adventních či postních duchovních obnov farnosti nemusíme sedět v prochladlém kostele. Spolu s farností pořádáme i tematické přednášky a další akce,“ dodává župní starostka. Její orli si jubileum 110 let připomněli v létě společnou poutí na Horu Matky Boží u Králíků. A sama jednota v Orlici letos na podzim oslavila 100 let své činnosti. Kde jinde, než v místním kostele při děkovné bohoslužbě…