Být nástrojem
Úmysl M. I. na leden: Abychom uměli „odevzdávat se Neposkvrněné“ jako Její milované děti.
text: P. Jacek Pędziwiatr
Kovář, odborník na železo, spravoval nejen podkovy na koňská kopyta, ale uměl také rozpálenému železu vtisknout tvar nezbytných hospodářských nástrojů. Právě nachystal k prodeji dvě sekery. Pro jednu z nich se kupec okamžitě našel, ale ta druhá čekala marně. Kovář ji odložil na hák v koutě kovárny do doby, než se najde pro ni kupec. Hrdě vystavovala k odivu svou ostrou lesklou hranu, přesvědčena o své hodnotě a důležitosti. Avšak časem ji začaly pokrývat prach a rez, čemuž se tiše smály ostatní kovářské nástroje.
Uběhl rok. V kovárně se objevil kupec, co si pořídil tu první sekeru, a žádal kováře, aby mu ji pořádně nabrousil. A protože si měl pro ni zákazník přijít až další den, kovář ji pověsil vedle té druhé sekery, kterou si ještě nikdo nekoupil. Ta, když uviděla tu první, úplně žasla: „Řekni mi, prosím, jak je možné, že já, přestože jsem nejkrásnějším nástrojem v kovárně, obrůstám prachem a rzí a ty se tak krásně leskneš jak zrcadlo?“
„Je tomu asi proto,“ odpověděla přinesená sekera, „že člověk mě má téměř pořád v rukou, stále mě používá ke své práci…“
Odevzdat se Neposkvrněné znamená tolik, co stát se nástrojem v jejích rukách. Znamená to dovolit jí, aby si nás použila tak, jak to chce její Syn. Stává se, že hrdí ve svém lidství schováváme se kdesi v koutě uvažujíce o své velikosti a důležitosti, ale nedáváme se do služby druhým. Vůbec si ani nevšímáme, jak se na nás snáší prach staré pomíjející slávy a jak nás sežírá rez nečinnosti. Sami ze sebe nezískáme vytoužený lesk. Lesk, v němž se jako v zrcadle odráží Boží sláva, se nezískává nečinností a stagnací, ale angažováním se, službou a obětí.
Proto také na začátku nového roku o slavnosti Panny Marie Matky Církve vztahujeme ruce k ní jako děti k Matce a voláme s důvěrou: „Vezmi nás do svých rukou a udělej si z nás nástroje své lásky. Obleč nás, jak to učinila Rebeka svému synu, do krásného šatu milostí, které do tvých mateřských rukou vložil tvůj jednorozený Syn Ježíš Kristus. Učiň nás svými dětmi, Matko, Maria.“
A v Maxmiliánově úkonu zasvěcení se Neposkvrněné se modlíme: „… Chceš-li, použij také mne celého bez jakékoliv výhrady k uskutečnění toho, co bylo o tobě řečeno: ‚Ona potře tvou hlavu‘ a též: ‚Ty sama jsi na celém světě vyhladila všechny bludy‘, abych se stal v Tvých neposkvrněných a nejlaskavějších rukou užitečným nástrojem k probuzení a největšímu vzrůstu Tvé slávy v tolika zbloudilých a lhostejných duších a tímto způsobem přispěl k co největšímu rozšíření blaženého království Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Neboť kam Ty vejdeš, tam vyprosíš milost obrácení a posvěcení, vždyť Tvýma rukama stékají na nás všechny milosti z nejsladšího Srdce Ježíšova…“