Zrnka růžence v dějinách nesčetněkrát ztekla sebesilnější hradby nepřítele, např. v Manile r. 1646, kdy byl katolicismus díky růženci zachráněn pro celou Asii. Mohutná a skvěle vyzbrojená nizozemská flotila chtěla dobýt Manilu a pak i celé Filipíny. V cestě jí stály pouhé
MARKÉTA CORTONSKÁ (26.2.)
Narodila v roce 1248 se v toskánském Alvianu. Uběhlo osm bezstarostných let, pak jí zemřela matka a otec se znovu oženil. A nastala změna. Macecha si jí hrubě nevšímala, otec se ve výchově dcerky taky zrovna dvakrát nepřetrhl, takže děcko bylo necháno napospas sobě samému. A víte, jak to dopadne, když se nikdo o puberťáky nezajímá: Rostou jako dříví v lese. V Markétině případě to tedy platilo. A fest. Nic ji nebavilo, o nic neměla zájem, jen se poflakovat, navštěvovat všelijaké pochybné podniky, bavit se… A když se ještě chytla – řečeno dnešním slovníkem – špatné party, bylo vymalováno.
ALŽBĚTA PORTUGALSKÁ (4. 7.)
Následníku aragonského trůnu Petru III. a jeho ženě Konstancii, vnučce Fridricha II. Sicilského, se r. 1270 narodila v Zaragoze hezounká růžolící dcerka. Dostala jméno po své výjimečné pratetě – sv. Alžbětě Uherské. A jelikož jsme na španělském území, tak ne Alžběta, nýbrž
ZEFYRÍN JIMENÉZ MALLA (1. 8.)
Roku 1861 se ve španělském Benavente de Segriá v rodině kočujících Cikánů narodil malý Zefyrínek. Jako naprostá většina nomádů zůstal i on celý život negramotný, přičemž tento jev nebyl v 19. stol. neobvyklý ani u městského, potažmo venkovského španělského obyvatelstva. Malý Malla brzy
ALŽBĚTA DURYNSKÁ (17. 11.)
V červenci léta Páně 1207 se na bratislavském hradě narodila uherské královně Gertrudě a jejímu muži Ondřeji II. dcera Alžbětka. U rodičů však moc dlouho nepobyla – ve čtyřech letech ji zasnoubili s následníkem durynského lankraběcího stolce Heřmanem, k němuž ji vyslanci-vyjednávači jeho
FRANTIŠKA SIEDLISKA (25.11.)
V Roszkowe Woli žil zemanský pár Adama a Cecilie Marianny Siedliských. Když se jim narodila 12. 11. 1842 dcera Františka, měli jasno: naša Fanka bude slavná umělkyně, nezkysne přece někde tu mezi Mazurskými jezery. A tak zatímco sousedovic drobotina pískala
MARIE ANNA DE PAREDES (26. 5.)
Poslední říjnový den roku 1618 se v ekvádorském Quitu narodila dívenka jménem Marie Anna. Jméno dostala po své kreolské matce Marii Anně Cranobles de Xaramilo (Kreolové tj. potomci jihoamerických kolonizátorů.). Příjmení pro změnu od svého španělského padríňa – Girolama (Jeronýma) Florese
PETR Z ALKANTARY (19. 10.)
Na poslední chvíli to ještě stihl, aby si u roku narození mohl psát čtrnáctku – narodil se r . 1499. Alcántara ležela ve španělské provincii Estramadura a malý Petřík se narodit uměl – jeho padre, Pedro Garavita, byl gubernátor a
SALVÁTOR LILLI (22. 11.)
Nemusím snad ani dodávat, že když se v červnu r. 1853 v italské vesničce Cappadocia narodil, rodiče mu nevybrali jméno podle jistého jihoamerického státu. Rodiče mu nevybírali ani životní dráhu, tu si zvolil sám. „Chci být řeholníkem,“ oznámil jednoho dne
LUDVÍK (25. 8.)
„Když jste jednou zakusili, co je to být milován svobodně, každé pokoření ztrácí chuť. Když jste jednou zakusili, co je to být milován lidmi svobodnými, klanění otroků vám neříká nic. Když jste viděli svatého Ludvíka na kolenou, nemáte už nejmenší
JANA Z VALOIS (4. 2.)
Anebo taky Jana Francouzská. Narodila se 23. 4. 1464 na zámku v Nogent-le-Roi jako dcera krále Ludvíka XI. a Šarloty Savojské. Otec byl, mírně řečeno, zklamán. Chtěl kluka a přišla holka – a ještě taková. Jaká? No vážně těžce tělesně postižená.
Pius XII., zbabělec nebo hrdina? (6. díl)
Pomluvy, vycházející z fantazírujícího dramatu německého publicisty Rolfa Hochhutha „Náměstek“, se staly normou očerňování papeže Pia XII. Prim tady hráli komunisté. Západní liberálové se však rádi připojili. Hysterická obvinění Pia XII. odvracela totiž pozornost od skandálního postoje celého Západu vůči Hitlerovi a
Pius XII., zbabělec nebo hrdina? (5. díl)
Oficiální exkomunikace Hitlera by mohla mít katastrofální následky. Takový krok by vyvolal okamžitou odvetu v té formě, že by zahynul ještě mnohem větší počet Židů, především těch, kteří se nacházeli v péči církevních institucí. Ostatně veřejná exkomunikace Führera nebyla nutná, Hitler sám