6. srpna 1945 vybuchla nad Hirošimou atomová bomba. V jedné jediné chvíli se celé město proměnilo v hromadu sutin.

Neměli to vůbec přežít. I kdyby je nějakým zázrakem nesmetla tlaková vlna proudící rychlostí 1 200 km/h anebo je nespálily plameny ohně, měli umřít na následky ozáření. „Přežili jsme nukleární peklo díky Panně Marii,“ nepochybovali ani na okamžik.
Nejprve se krátce zablesklo. Ve čtvrt na devět ve výšce cca pět set metrů nad nic netušícím městem explodovala obloha. Ohnivá koule během kratičkého okamžiku nabrala poloměr 300 m a její teplota se navýšila na 300 000 °C. Vše v okruhu 400 metrů se roztavilo. Nad městem se rozprostřela oslepující záře a desítky tisíc jeho obyvatel během chvilky zmizely z povrchu zemského. V 8.16 byla Hirošima zničena.

Hošíček nese smrt

Dne 6. srpna 1945 ve 2.45 hod., v době, kdy letiště na ostrově Honšú klidně dřímalo, usedl do kokpitu bombardéru typu B-29 devětadvacetiletý plukovník Paul Tibbets. Na palubě letounu, který familiárně nazval podle dívčího jména své matky (od té doby budou slova „Enola Gay“ už jednou provždy symbolem zničení), měl jednu bombu. Byla 3 m dlouhá, v průměru měřila 41 cm a vážila 4 035 kg. Říkalo se jí zdrobněle „Little boy“ – „Hošíček“.

(…)

Výbuch otřásl ovzduším

Krátce po ranní mši sv. vstoupil 30letý jezuita P. Hubert Schiffer do farní jídelny a začal snídat. Zrovna chtěl kousnout do půlky citrusu, když vtom náhle spatřil za okny silný záblesk. „To asi vybuchl jeden z tankerů v přístavu,“ napadlo ho. Neměl ani ponětí, jak se zmýlil. „Strašlivě silný výbuch otřásl ovzduším,“ vzpomínal po letech. „Neviditelná síla mě nadzvedla, lomcovala mnou, házela, točila jako listem v podzimním větru. Zasypaly mě úlomky skla. Když jsem dopadl na podlahu a začal se rozhlížet, uviděl jsem, že v okolí naší fary nestojí zhola nic.”

Kostel i fara, v níž se modlila komunita německých jezuitů, se nacházely v samém epicentru výbuchu: jen osm budov od něj. V okamžiku, kdy se Hirošima stala jedním velkým zbořeništěm, se všichni jezuité zachránili. Jak je to možné? Vždyť v okruhu 1,5 km lidé okamžitě umírali!

(…)

(Celý článek je možné si přečíst v tištěné verzi časopisu Immaculata. Objednat.)