Mlčet nebo křičet?
„Je lépe veřejně zachovat mlčení a dělat to, co jsme dělali dosud – to znamená poskytovat všechnu možnou pomoc těmto ubohým lidem…“ (Pius XII.) Takový postoj se stane později obžalobou tohoto papeže, že „neexkomunikoval nacisty“ a „mlčel“.
Abychom mohli objektivně zhodnotit předválečná i válečná léta, je třeba znát historii a aktivity Sv. stolce.
1940 V lednu papež vydává instrukci vatikánskému rozhlasu, aby ve svém vysílání poukazoval na strašlivá zvěrstva nacistů v okupovaném Polsku proti Židům i Polákům. „Jewish Advocate“, vycházející v americkém Bostonu, psal o těchto pořadech vatikánského rozhlasu, že „otevřeně odsuzují německé zločiny, páchané nacisty v Polsku a potvrzují tak, že tyto krutosti urážejí morální svědomí lidstva“.
A „New York Times“ napsal: „Vatikán promluvil s autoritou, kterou nelze zpochybňovat, a potvrdil nejhorší zvěsti o teroru, které vystupují z polské temnoty.“
„Manchester Guardian“ nazval vatikánský rozhlas „nejmocnějším zastáncem týraného Polska“.
Papež při audienci, udělené německému ministru zahraničí Ribbentropovi (byl to jediný vysoký nacistický funkcionář, jehož Pius XII. přijal), mu přečetl seznam hitlerovských zločinů. „New York Times“ takto komentoval tuto událost: „Papež promluvil k Ribbentropovi plamennými slovy a bránil Židy v Německu a v Polsku.“
1941 V Německu proběhla konference „odborníků“ na církevní záležitosti. V jejich závěrech se objevil požadavek „konečného zúčtování“ s Církví. 17. prosince představitelé evangelické církve v Meklenbursku, Durynsku, Sasku, Hesensku, Šlesvicku-Holštýnsku, Anhaltu a Lübecku vydali společné prohlášení, v němž tvrdí, že Židé nejsou schopni dosáhnou spásy ani křtem, protože jsou jiné rasy a nesou odpovědnost za vypuknutí války.
Němečtí katoličtí biskupové protestují proti plánům eutanázie postižených osob.
1942 Pius XII. posílá nuncia do Vichy, tehdejšího hlavního města poražené Francie, aby protestoval proti „nelidským zatýkáním a deportacím Židů do Slezska a do Ruska“. „New York Times“ píše: „Papež se zasazuje za Židy určené k deportaci z Francie.“
Tato intervence velice rozzuřila Němce. Goebbelsova propaganda rozšířila na oplátku 10 milionů exemplářů brožury, která ostře napadá Pia XII. a nazývá ho „prožidovským papežem“.
V červenci byl publikován – papežem inspirovaný – pastýřský list holandských biskupů, odsuzující „nemilosrdné a nespravedlivé zacházení se Židy“.
Bohužel výsledky byly zcela opačné od zamýšlených. Hitlerovci okamžitě zatýkají a odvážejí do Osvětimi několik stovek katolických konvertitů ze židovství (mezi nimi i pozdější světici Edith Steinovou). Celkový počet deportovaných osob židovského původu je značně vyšší než v jiných zemích (79 procent). Papež proto ničí již připravenou encykliku, odsuzující nacistické zločiny, a vysvětluje to následovně:
„Jestliže list holandských biskupů stál život 40 tisíc osob, to můj protest by mohl způsobit smrt 200 tisíc obětí. Nemohu si dovolit takto riskovat. Je lépe veřejně zachovat mlčení a dělat to, co jsme dělali dosud – to znamená udělovat všechnu možnou pomoc těmto ubohým lidem.“
Také v promluvě ke kardinálům oznámil že jeho činnost ve prospěch Židů bude mít od nynějška tichou formu. Je to „v zájmu samotných obětí, abychom nedělali jejich situaci ještě těžší a nesnesitelnější“.
Biskup Jean Bernard z Lucemburku, vězeň koncentračního tábora Dachau, informuje tajně Vatikán, že „jakmile se objeví protesty, situace vězňů se rapidně zhorší“. O rok později papež napíše: „Často je bolestné a těžké rozhodnout, co vyžaduje situace: zdrženlivost a tichou opatrnost nebo naopak jasné slovo a energickou aktivitu?“
Tento postoj vystavil později papeže obviněním, že „neexkomunikoval nacisty“ a „mlčel“. Vrchní rabín Dánska Marcu Melchior potvrzuje po létech: „Kdyby papež promluvil, Hitler by pravděpodobně provedl masakry více než 6 milionů Židů a určitě desetkrát deset milionů katolíků.“
Pius XII. prosí kostely a kláštery, aby poskytovaly úkryty Židům. Posílá též tajný list biskupům, aby dávali řeholním domům dispens od klauzury za účelem úkrytu pro Židy. Hitlerovská vnitřní analýza tak hodnotí činnost papeže:
„Jeho řeč byla jedním dlouhým útokem na všechno to, co my požadujeme… Výrazně zaujímá pozice na straně Židů. Obviňuje německý lid z nespravedlnosti vůči Židům a stává se tak mluvčím židovských válečných zločinců.“
Němečtí katoličtí biskupové vydali pastýřský list „Fulda“, otištěný potom v zemích Spojenců jako příklad vnitřního odporu proti nacismu.
Pius XII. vyhlašuje na Hod Boží vánoční poselství, v němž odsuzuje nacistické zločiny a mluví o „stovkách tisíc lidí vražděných bez jakékoliv osobní viny pouze z důvodů národnostní nebo rasové příslušnosti…“ „New York Times“ to komentuje takto: „Hlas papeže je jediným hlasem odporu. Zaznívá v době, kdy celý kontinent mlčí.“