(4) Neposkvrněná a její medailka
- Věroučné poselství

4. kapitola
Věroučné poselství medailky

V předcházející kapitole jsme se pokusili poukázat na několik cílů, které sledovala Panna Maria. Dá se říci, že to je již pastorační stránka zjevení z roku 1830.

O ní si povíme podrobněji v následující kapitole.

V této zdůrazníme:

Věroučné poselství

medailky, zvláště učení o Panně Marii. Zjevení na Rue du Bac obsahují skutečný, úplný kurs mariologie. V roce 1830 nebyla mariologie na té úrovni jako dnes. Její teologickou ubohost bylo cítit i v prvních desetiletích 19. století. Připomíná to i kanovník Lauretin v „Krátkém pojednání o mariologii“. Úcta k Panně Marii se neopírala o solidní učení. Zakládala se spíše na citu. Při zjevení Kateřině Labouré Panna Maria připomenula hluboké teologické základy mariánské úcty a dopředu stručně načrtla celý dogmatický program, který podrobně rozvinula v pozdějších zjeveních.

Především nás ohromuje skutečnost, že medailka zobrazuje tajemství Panny Marie tak, jak ho uvádí Písmo svaté, současná teologie a zvláště II. Vatikánský koncil.

Přední strana medailky obsahuje veliký Boží příslib z prvních stránek Svatého Písma. Přislíbení Vykupitele a ženy, která bude zasvěcená a která pošlape hlavu pekelného hada. Neboť Boží rozhodnutí, které žádalo Vykupitele, žádalo i to, aby se k němu přidružila Panna Maria.

Druhá strana medailky zase znázorňuje poslední obraz Panny Marie z Písma Svatého. Obraz ženy, kterou sv. Jan představuje v Apokalypse jako „ženu, oděnou sluncem, s měsícem pod nohami a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy“ (Zj 12,1).

Mezi nimi, jako ústřední stránku zjevení a láskyplného Božího postoje k lidstvu: tajemství vtělení a kříže, kde Vykupitel a jeho Matka jsou spojeni ve společném díle našeho vykoupení. Naznačujte to monogram M s křížem.

Její mečem probodené Srdce trpělo zároveň se Srdcem jejího Syna, „Krále Židů“, kterého ukřižovali a korunovali trním.

 

Když medailka představuje Pannu Marii spojenou s Jejím Synem, zdůrazňuje i jiný rys pravé mariologie. Dokazuje, že je

Kristocentrická

Panna Maria je úplně ve službách Krista a cílem mariánské úcty je, aby nás přiváděla ke Kristovi.

Posláním Panny Marie bylo dát nám Krista. Stala se Matkou Krista, aby ho dala světu. To utvořilo mezi Ní a Ním nerozlučitelný svazek. Spojuje Ji s Ním skrze celé dílo spásy na zemi i na nebi. Bez Krista by Panna Maria nikdy nebyla dostala svá mimořádná privilegia. V Ní všechno sloužilo Kristovi: měla porodit Krista, pomáhat Mu při jeho poslání, přivádět nás ke Kristu. Taková má být i naše úcta k Panně Marii. Pannu Marii nemilujeme jen kvůli Ní, ani kvůli sobě. Milujeme Ji proto, že je Kristovou matkou. Proto, že pro mimořádnou výsadu Božího mateřství dostala všechna ostatní privilegia, která v Ní obdivujeme. Nyní si je přiblížíme.

 

Po privilegiu Božího mateřství je nejvýznamější Její

Neposkvrněné Početí

Medailka nám to připomíná velmi jasně. Krátký povzdech: „Bez hříchu počatá...“ biblický obraz ženy, která drtí hadovu hlavu. Panna Maria přemohla hřích. Ďábel ji nikdy v ničem nesvedl. Již v prvním okamžiku svého početí byla uchráněna od dědičného hříchu a jeho následků. Je Neposkvrněná, celá čistá, celá svatá. Již od prvního okamžiku života vlastnila větší svatost, než je svatost největšího světce na konci jeho života, anebo dle mínění některých teologů větší, než svatost všech světců dohromady.

Výše jsme uvedli, že cílem Panny Marie, nebo spíše Boha při zjevení a bleskovém rozšíření Zázračné medailky, byla příprava na vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném Početí. Musíme věřit, jako článek víry, zjevený Bohem, že Panna Maria byla počata bez hříchu vzhledem k budoucím zásluhám svého Syna. Matka Boží nebyla výjimkou v zákoně Vykoupení. Ona byla zázračněji vykoupená než všichni Adamovi potomci. Ti byli vykoupeni pro zásluhy Ježíše Krista po pádu do hříchu. Panna Maria čerpala užitek ze zásluh svého Syna, i když byla uchráněna od hříchu.

Rádi dokazujeme víru v toto jedinečné privilegium Panny Marie, které je velmi důležité v ekonomii spásy. Opakujme často povzdech: „Bez hříchu počatá...“. Nechť je on i dnes, kdy převládá materialismus, oblíbeným povzdechem, aby nás Panna Maria, tak mocná v přímluvách u Boha, protože Ho nikdy neurazila žádným hříchem, naučila žít tak svatě, jak má podle přání koncilu žít každý pokřtěný a aby pomáhala Církvi v dnešních poměrech, kdy ďábel tak mocně zuří proti Ní.

 

Medailka potvrdila, že Panna Maria je i

Prostřednicí všech milostí

jak při jejich vyprošování, tak i při rozdávání.

Při zjevení v roce 1830 se Panna Maria nejprve zjevila svaté Kateřině v Neposkvrněné královské nádheře. V rukou držela zeměkouli, představující celý svět i každého člověka. S vroucí prosbou pozvedla oči k nebi a obětovala zeměkouli Pánu Ježíši. Tuto úlohu bude Panna Maria plnit po boku svého Syna do konce světa, neboť Její prostřednictví je zcela závislé na prostřednictví Ježíše Krista. V nebi je Panna Maria nejmocnější prosebnicí a orodovnicí za lidstvo. S Ježíšem a při Něm se neustále přimlouvá za nás za všechny. Naše spása závisí na tomto jediném tajemství prostřednictví.

Shoduje se to s učením II. Vatikánského koncilu o Panně Marii. Hovoří o prostřednictví Panny Marie v nebi, ale v závislosti na Kristovi, jediném Prostředníkovi mezi Bohem a lidmi. Toto učení znázorňuje první fáze zjevení 27. listopadu 1830. Sestra Kateřina říká, že Panna Maria obětovala zeměkouli Pánu Ježíši. Od něho vyprošuje všechny milosti, neboť všechno pochází od Něho, jediného Zdroje naší spásy.

K prostřednictví přímluvy se váže prostřednictví rozdávání milostí. Tak to znázorňuje druhý obraz tohoto zjevení. Když se Panna Maria obrátila s vroucí modlitbou na svého Syna a ukázala mu všechny duše s jejich potřebami, objevily se na jejích rukou prsteny. Patnáct na každé ruce. Byly ozdobeny drahokamy, z kterých vyzařovaly paprsky, jeden krásnější než druhý. To byly symboly milostí, které vyprošuje Panna Maria. Její modlitba byla dokonale vyslechnuta, neboť je všemohoucí orodovnicí. A nyní chce milosti rozdávat.

A opravdu, ruce Panny Marie, přetížené milostmi, najednou klesly k zeměkouli, na které stála, aby bylo naznačeno, že rozdává milosti celému světu a každé duši zvlášť.

Dvojité prostřednictví Matky Boží - přímluva a rozdávání - předpokládá od nás povinnost „utíkat se k Ní“, abychom jsme si vyprosili milosti, které jsou nám tolik potřebné. Nezapomínejme o tyto milosti upřímně prosit. Zákon Boží mluví jasně, že je třeba vše v pokoře vyprošovat. Mnohé milosti neobdržíme jen proto, že o ně neprosíme. Panna Maria vysvětlila sestře Kateřině, že drahokamy, které nezáří, představují milosti, o které lidé neprosí a které by nám Ona ráda vyprosila. Obraťme se tedy k naší Nebeské matce s úplnou důvěrou. Když prosíme, shoduje se to s Boží vůlí a Panna Maria nám může vyprosit vše.

 

Přední strana medailky představuje Pannu Marii jako Prostřednici všech milostí. Druhá strana nás učí o jiné pravdě. Představuje nám Pannu Marii spojenou s Panem Ježíšem při získávání milostí. Panna Marie není jen Prostřednicí všech milostí. S Kristem na kříži je

Spolupracovnicí na díle vykoupení

Se svým Synem získala milosti, jichž může být prostřednicí.

Nad písmenem M je kříž. Opírá se o monogram Panny Marie, jakoby byl do něho zasazený. Vypadá to, že z něho vyrůstá.

 

Může to být nastínění Božího

Mateřství

Panny Marie. Bezpečně je tímto však potvrzeno, že ve vykupitelským díle jsou Ježíš a Maria nerozlučně spojeni.

Ten stejný význam mají i obě trpící Srdce. Srdce Ježíšovo a Panny Marie. Tato dvě Srdce neoživovala jen ta stejná láska. Oživovala je i ta stejná krev, kterou Syn obětoval na kříži. Byla to krev, kterou Syn přijal od své Matky. A když voják probodl kopím Srdce Ježíšovo, vytekla z Něho krev Jeho Matky.

To hovoří i II. Vatikánský koncil v 61. článku věroučné Konstituce o Církvi (Lumen gentium): „Blahoslavena Panna byla od věčnosti, spolu s vtělením Božího Slova, předurčena za Matku Boží a z rozhodnutí Boží prozřetelnosti byla zde na zemi vznešenou matkou Božského Vykupitele, jedinečným způsobem nad jiné velkodušnou společnicí a pokornou služebnicí Pána.Tím, že Krista počala, zrodila, živila, představila v chrámě Otci a trpěla se svým Synem umírajícím na kříži, zcela zvláštním způsobem spolupracovala na díle Spasitelově poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou pro obnovení nadpřirozeného života duší. Proto se stala naší Matkou v řádu milosti.“

Ježíš mohl sám, jako Bůh, být úplným a dostačujícím Vykupitelem. On však chtěl, aby i Jeho Matka měla účast na vykoupení - jiným způsobem, ale také potřebným, pro milost, o kterou se On zasloužil. Při novém Adamovi, Kristovi, je Maria novou Evou. Panna Maria pomáhala svému Synovi při našem vykoupení tak, jako první Eva přispívala s prvním Adamem k naší záhubě.

Nepohoršujme se, že je to násilné vysvětlování učení II. Vatikánského koncilu, že ve výše citovaném textu není řeč o spoluvykoupení. Je pravdou, že v textu není uvedené toto slovo, ale text tuto skutečnost obsahuje. Otec Balic, velký odborník, mariolog, předseda mariánské akademie, neváhal tvrdit před 1200 teology a experty na prvním světovém kongresu pokoncilní teologie, který se konal v Římě koncem prosince 1966, že „koncilový text bezpečně obsahuje potvrzení o tom, že Panna Maria je Prostřednicí a Spoluvykupitelkou. I učení o duchovním mateřství Panny Marie bylo dokazováno tak přesvědčivě jako nikdy předtím“. (Porovnej Lumen gentium b.62-564)

 

Zázračná medailka nedokazuje jasně

duchovní Mateřství

Panny Marie. A přece ho potvrzuje.

Tím, že Panna Maria pomáhala Vykupitelovi při našem vykoupení, stala se naší duchovní Matkou. Spolu se svým Synem nám dala duchovní život. Tak to uvádí i text výše vzpomenutých koncilových dokumentů. Naší skutečnou duchovní Matkou se stala pod křížem tak, jako se jí stala podle práva již při Vtělení. Když se stala matkou Hlavy mystického těla, stala se i Matkou Jeho údů. Pán Ježíš však chtěl i veřejně vyhlásit, že Panna Maria je duchovní Matkou všech lidí. Udělal to, když umíral na kříži. Tehdy, když svěřil Jana Panně Marii. To proto, že když Panna Maria trpěla s Ním, dávala nám s Ním i duchovní život.

Toto duchovní mateřství potvrzuje i první zjevení Kateřině Labouré 19. června 1830. Zjevení a rozhovor Panny Marie s Kateřinou probíhal v ovzduší mateřské něžnosti. Slova, postoje, pohyby Panny Marie byly opravdu mateřské. Celkem přirozeně si sedla do křesla místního duchovního tak, jak bylo vidět Její matku, svatou Annu, na obraze, o kterém se zmiňuje sestra Kateřina. Ta si mohla celkem dětinsky položit svoje ruce na kolena Panny Marie a Nebeská Matka ji oslovila: „Dítě moje!“ Upozornila ji na těžkosti, které ji zastihnou, vzbudila v ní důvěru jako matka. Mateřsky se zajímala o všechny a o všechno. Plakala pro smutné události, které měly nastat. A přitom všem uklidňovala: „Důvěřujte, budu bdít nad vámi!“

 

Zjevení na Rue du Bac a Zázračná medailka potvrdily i další výsadu Panny Marie. Výsadu

Královny vesmíru.

A to velmi zřetelně.

Otec Gasnier, OP v již vzpomínaném dílku „Zázračná medailka a královská hodnost Panny Marie“ píše: „Tři zjevení Panny Marie Kateřině Labouré mají mnoho společného a poskytují zvláštní poučení... Jsme přesvědčeni, že je to vyučování o královské hodnosti Panny Marie ve třech lekcích.“

Na sestru Kateřinu velmi zapůsobil důraz, který Panna Maria kladla na symboliku „koule“, na které stála. A to hlavně při třetím zjevení. „Tato koule představuje celý svět, zvláště Francii a každého člověka zvlášť.“ Kateřina v tom poznala - jistě z nadpřirozeného vnuknutí - potvrzení královské hodnosti Panny Marie. Ona, vždy tak rezervovaná, mlčenlivá, oduševněně zvolala: „Ach! jak bude krásné slyšet: „Panna Maria je Královnou vesmíru, zvláště Francie.“ A děti budou volat s jásavou radostí: „Je Královnou každého člověka!“ To bude čas pokoje, radosti, dlouhotrvajícího štěstí! Budou nosit Její obraz na zástavách (vlajkách)! Projde celým světem!“

Otec Gasnier, který je toho názoru, že zjevení na Rue du Bac měla zvláště poučit svět o královské hodnosti Panny Marie, se odvažuje tvrdit:

„První zjevení, při kterém sestra Kateřina klečela u Panny Marie, nám dává poznat, že Panna Maria je Královnou každého člověka. Druhé zjevení vyjadřuje symbolicky, že Panna Maria je Královnou celého světa. A třetí zjevení, při kterém stála Panna Maria za oltářem u svatostánku, nám připomíná, že Její královská hodnost se uplatňuje i ve světě milosti.“ A tento ctihodný otec analyzuje všechny podrobnosti všech třech zjevení, které se vztahují na královskou hodnost Panny Marie.

Zdá se, že tato slova, která nejjasněji potvrzují královskou hodnost Panny Marie, nejvíce zapůsobila na sestru Kateřinu.

Zázračná medailka a zjevení Panny Marie na Rue du Bac oznamovaly i v této oblasti nové poznatky v mariologii.

1. listopadu 1954 vyhlásil Pius XII. Pannu Marii za Královnu vesmíru, korunoval římský obraz Panny Marie, nazývaný „Salus populi“ a ustanovil svátek Panny Marie Královny vesmíru na 31. května.

Představa Panny Marie nebyla v roce 1830 žádnou novinkou. Sahala do prvních století Církve. Již v katakombách znázorňovali Pannu Marii jako Královnu na trůně. Představuje svého Syna - Krále při klanění Třech králů (mudrců). Panna Maria byla vzývána jako Královna během všech dvaceti století křesťanství. Svědčí o tom i překrásné mariánské písně, např.: „Salve Regina“ aj. Pius XII. jen potvrdil již známou pravdu. A nás naplňuje radostí vědomí, že Pán Ježíš použil skromnou Zázračnou medailku, aby přizdobil královskou korunu své Matky novou ozdobou.

Dvanáct hvězd na druhé straně medailky je jistě narážkou na 12. kapitolu Apokalypsy. Panna Maria je jistě tou ženou, ozdobenou dvanácti hvězdami, kterou viděl svatý Jan v nebeské slávě jako Královnu andělů a lidí.

A navíc obraz Panny Marie, korunované dvanácti hvězdami, je jistě připomínkou Jejího nanebevzetí. Je oděná sluncem, tedy nebeskou slávou, slávou, kterou se skvělo oslavené Tělo Ježíše Krista na hoře Tábor. Svatý Matouš říká: Jeho tvář se tak zaskvěla jako slunce. (Mt 17,2)

Hle, rozličné pravdy mariologie, které nám, podle našeho přesvědčení, potvrzují zjevení na Rue du Bac a Zázračnou medailku. Medailka je skutečnou příručkou mariologie pro křesťanský lid. Mariánská „mikroapokalypsa“, jak říká Jan Guitton. Zkrácená mariologie pro každodenní potřebu „ponížených a malých“, jakými máme být podle přání našeho Pána Ježíše Krista i my.

V medailce je zhuštěné celé mariánské tajemství. Od Neposkvrněného Početí až po slavné Nanebevzetí, při kterém byla Panna Maria korunována na Královnu andělů a lidí. Od První knihy Mojžíšovy, kde se na prvních stranách o Ní hovoří jako o Té, která šlape po hlavě hada, až po Apokalypsu, podle které Panna Maria spolu s Církví, se kterou je úzce spojena a sjednocena, získá konečné vítězství nad Satanem. Dále připomíná Boží mateřství Panny Marie, spolu s Kristem účast na vykoupení, prostřednickou úlohu při vyprošování a rozdávání milostí. Obsahuje celé učení Církve o Panně Marii. Ona je spojena s Kristem, přivádí ke Kristu, je uprostřed Církve. Takové teologické poučení nám dává Zázračná medailka.

Shoduje se s Písmem svatým a s učením Církve. Přivádí ke Kristu. Takovéto poučení nám dal i koncil v krásné 8. kapitole věroučné Konstituce o Církvi.


Vydáno:27.12.2011 Zobrazeno:3038
Biblický citát na dnešní den
Nezatvrzujte svá srdce. (Žl 95,8)

Neposkvrněná a Její medailka

Svaté Kateřině Labouré, sestře ze shromáždění dcer křesťanské lásky, se v roce 1830 zjevila Panna Maria a pověřila ji, aby dala tisknout „zázračnou medailku“, podle vzoru, který ji ukázala.

Svatá Kateřina se narodila 2. května r. 1806 a zemřela 31. prosince r. 1876. Dne 28. května r. 1933 ji papež Pius XI. blahořečil a 27. července r. 1947 ji papež Pius XII. svatořečil a nazval ji „světice mlčení“.

Ve Francii vyšla brožurka pod názvem „L’IMMACULÉE ET SA MÉDAILLE“ od P. J. Eyler, CM, zachycující život sv. Kateřiny a vznik zázračné medailky. Podle slovenského překladu ji zde uveřeňujeme.

0. Úvod
1. Nositelka zjevení Katřina Labouré
2. Zjevení
3. Jaké úmysly měla Neposkvrněná
4. Věroučné poselství medailky
5. Pastorační poselství
6. Nosme Zázračnou medaili
7. Novéna k uctění Panny Marie Zázračné medaile

Vydáno:28.12.2011 Zobrazeno:38032
 
Adresa redakce: Konvent minoritů v Brně, Minoritská 1, 602 00 Brno, e-mail: immaculata(zavináč)minorite.cz
Bankovní spojení: Commerzbank AG, č.ú. 50013424/6200