Hodnoty evangelia uprostřed proměn světa - 2. díl

Politická korektnost

Celé toto Credo, jež je ve světě všeobecně hlásáno tzv. politickou korektností, má své kořeny v postmodernismu a bezprostředně pak i v americkém pragmatismu a sociologickém darwinismu.

Politická korektnost se zrodila v 60. letech minulého století v USA. Autorem tohoto termínu, mimochodem jazykově neadekvátního, je známý americký jazykovědec, antropolog a slavný obránce Indiánů Franz Boas. Původně se jednalo o oprávněný protest proti nespravedlnosti, jenže záhy Political correctness – Politická korektnost odvrhla přirozené právo, Desatero a rozum a proměnila se v demagogickou ideologii zběsile útočící všemi možnými způsoby na domnělé nepřátele svobody a rovnosti. Na prvním místě na katolickou církev.

Jak ve své skvělé knize Uzavřená mysl napsal známý americký filozof Alan Bloome, political correctness, jež má podle plánů levicových liberálů nahradit křesťanský, resp. judeokřesťanský étos, hlásá jako své základní a nedotknutelné dogma relativismus a jeho teze o relativnosti pravdy. Neopomene zdůraznit, že je to základní morální požadavek, na jehož uskutečnění záleží svoboda lidstva. Pokud někdo přijde s tím, že věří v neměnnou a absolutní pravdu, je v tu ránu automaticky veřejně nařčen z intolerance, fanatismu, fundamentalismu a pověrčivosti, jako někdo, kdo podněcuje k nenávisti, válkám, xenofobii apod.

Přívrženci political correctness jsou přesvědčeni, že bez relativismu není možné vybudovat popperovskou otevřenou společnost, jež je podle nich nejdokonalejším modelem politického a společenského života. Není tedy divu, že největší ohrožení pro tuto otevřenou společnost ovládanou liberálními demokraty spatřují ve stoupencích absolutní pravdy.

Tito marxističtí, potažmo k marxismu inklinující levicoví intelektuálové, umělci, učitelé, žurnalisti, politici a jiní představitelé masové kultury vychováni v antikřesťanské osvícenské filozofii už po padesát let vtloukají lidem do hlavy údajně historicky prokazatelný fakt, že dřívější svět byl vyšinutý, protože jej obývali lidé, kteří se domnívali, že znají neměnnou a objektivní pravdu. Jejich přesvědčení přivedlo svět k válkám, pronásledování, otroctví, xenofobii, antisemitismu, rasismu, šovinismu atd. K tomu, aby bylo zničeno toto podhoubí zla, je zapotřebí přestat se dohadovat, jaká je pravda a přijmout jako holou skutečnost s neotřesitelnou jistotou fakt, že pravdu nemá nikdo, vyjma těch, kteří tvrdí, že pravdu nikdo nemá ...

Zde mají původ zkazky o stejné hodnotě všech kultur, zvyků, způsobů chování apod. Když pak jejich šiřitelé dostanou otázku, zda je pálení vdov s jejich zemřelými muži na straně jedné a jejich zaopatřování a ochrana na straně druhé jedno a totéž, jsou se svými teoriemi v koncích...

Tzv. liberální výchova, praktikovaná v USA a Západní Evropě, na níž se rovným dílem podílejí školy, univerzity, masmédia a jiné instituce, má jednoznačný cíl: vytvořit z člověka jakousi otevřenou bytost a zároveň s definitivní platností rozbít klasický typ myslícího člověka bezpečně odlišujícího dobro od zla, pravdu od lži, poctivého, iniciativního, oddaného své rodině a milujícího svou vlast; čehož chce dosáhnout eliminováním hodnot jako jsou rodina, národ, rasa, třída, kultura, vyznání, a všeho, co je zakotveno v lidské přirozenosti.

Liberální výchova neuznává žádná nezpochybnitelná přesvědčení, jež mají základ v lidské přirozenosti. Zato je schopna s náručí otevřenou dokořán přijmout jakékoli životní styly, ideologie a způsoby chování. Jedná se o vášnivě realizovanou myšlenku liberálů, jež jim je vlastní odjakživa: Dosáhnout stavu ničím neohraničené svobody, aby si každý mohl žít tak, jak se mu zlíbí.

Hlásné trouby tohoto názoru o svobodě ho formulují jednoznačně: Izajáš Berlin je přesvědčen, že pro svobodu jsou nejnebezpečnější morální hodnoty, jelikož omezují široké lidské možnosti... Nedávno zesnulý John Rowles požadoval, aby byl princip svobody ve společnosti nastolen s bezohlednou tvrdostí a bez sentimentu, přičemž je nutné jej prosazovat do té doby, než zaujme připravenou mu pozici.

K takovéto absolutní svobodě lze dospět pouze tehdy, neexistují-li žádné jistoty – ani křesťanské, ani morální, ani filozofické, zkrátka a dobře žádné. Proto se liberální školství tak usilovně a s využitím všech dostupných prostředků snaží lidem vsugerovat, že nejsou s to sami poznat, co je dobro a co pravda, a tak je přesvědčit, že neexistuje nic absolutního – absolutní je pouze svoboda. K dosažení svého cíle, tedy k vyloučení tzv. předsudků znemožňujících dosažení svobody, používají liberálové různá společenská odvětví, např. historii nebo filozofii. Kupříkladu taková antropologie v jejich podání neslouží k tomu, aby studentům přiblížila problematiku kultur jednotlivých epoch či lokalit, nýbrž k tomu, aby je poučila, že jejich výjimečnost, tzn. větší vyspělost jedné kultury v porovnání s jinou, je jen nahodilou souhrou místních a časových okolností.

Jak prohlásil John Rowles, žádný národ ani jedinec nemá právo pokládat sebe sama za vyspělejšího, než jsou ti ostatní. Podle této teze by tedy platilo, že světoznámý vědec nebo umělec nemůže být považován za lepšího než nějaký člověk, který celý svůj život příživnickým způsobem proflákal a prohýřil. Politická korektnost považuje za morálně nepřípustnou jakoukoliv zmínku o nějakých rozdílech. Tak se tedy v duchu liberalismu musí za pomoci vychovatelů, zvrácené (kramařské a pitvorné) hollywoodské kultury a příslušných médií obalamutit lidský rozum a lidskou přirozenost.

K tomu je též nezbytně nutné vytvořit odpovídající zákony; vášní, žádostivostí a tzv. společenskou angažovaností suplovat rozum; přirozenou lidskou duši nahradit nepřirozeným paskvilem a uměle vynutit hluboký respekt všem menšinám, obzvláště těm sexuálním. Dalšími kroky je zdiskreditování křesťanství a jeho dosavadního přínosu, dohlédnutí na to, aby ze společenského života zcela vymizely náboženské symboly, přičemž samotnou víru a náboženský život odstavit – a to ještě v tom lepším případě – do uzavřené soukromé sféry.

To proto prezident Jacques Chirac se svými soukmenovci tak zuřivě brojí proti zmínce o Bohu a o křesťanství v preambuli ústavy EU. To proto byl v srpnu roku 2003 v americkém státě Alabama odstraněn z budovy tamního soudu podstavec s textem Desatera vážící kolem dvou a půl tun. To proto se ze škol v tak typicky katolických zemích, jako jsou Itálie či Bavorsko, sundávají ze zdí kříže. To proto různé americké a evropské instituce zakazují svým zaměstnancům zveřejňování informací o zpívání koled, ba dokonce i posílání svátečních přání s jakýmkoliv náboženským motivem. To proto se zmiňovaný Jacques Chirac 17. prosince 2003 vyslovil pro odstranění všech náboženských symbolů ze škol.

Možná mu jde o zopakování toho, co prováděly bezbožecké revoluce minulých let – francouzská, bolševická, mexická, španělská a další –, které ničily veškeré náboženské symboly, zbavovaly kostely křížů apod. Zapomíná přitom na trefný výrok Grahama Greena, který pravil, že chce-li kdo zničit náboženství, musí nejprve zničit člověka, poněvadž především do jeho srdce je náboženství vepsáno.

1. díl > 2. díl > 3. díl > 4. díl > 5. díl > 6. díl > 7. díl

Vydáno:1.7.2006 Zobrazeno:2074
Biblický citát na dnešní den
Nezatvrzujte svá srdce. (Žl 95,8)

Emeritní biskup Prof. Stanislaw Wojciech Wielgus, bývalý ordinář Plocké diecéze v Polsku a bývalý rektor Katolické univerzity lublinské (KUL) (1989-1998), se v této přednášce obrací především ke kněžím jako k těm, kdo v každé době mají hlásat i žít křesťanské hodnoty. Dnešní doba, vyznačující se myšlenkovým a morálním relativismem a chaosem, je nám výzvou k hlubšímu uspořádání názorů a přístupů k aktuálním problémům a záležitostem rychle se měnícího světa.

Seznam dílů

 
 
Adresa redakce: Konvent minoritů v Brně, Minoritská 1, 602 00 Brno, e-mail: immaculata(zavináč)minorite.cz
Bankovní spojení: Commerzbank AG, č.ú. 50013424/6200