„Lenin věčně živý“ aneb kruh se uzavírá

 V letošním roce si připomínáme několik významných jubileí. Kromě stého výročí zjevení Neposkvrněné Panny Marie ve Fatimě je to také sté výročí založení Rytířstva Neposkvrněné a sté výročí vypuknutí Velké říjnové socialistické revoluce, kterou předpověděla Matka Boží ve svém fatimském zjevení. Předpo...

Vydáno:13.5.2017 Zobrazeno:25

Silné svědectví obráceného homosexuála

Autor: podle fronda.pl přeložil L. Rösner

 

Zde si můžete přečíst opravdu silné svědectví v současnosti již bývalého homosexuála Adama Hooda. Dnes je manželem a otcem. Svědčí o tom, proč je homosexuální styl života zlem a těžkým hříchem.

 

››Své vyprávění začnu tím, co se stalo před mým narozením. Mé mámě bylo 16 let a celá rodina ji tlačila k tomu, aby šla na potrat. Ona jediná byla proti. Nicméně se nakonec ocitla na potratové klinice, kde ji na sále položili na operační stůl. Když už měl začít zákrok, začala usedavě plakat, takže ji doktor poslal domů. Rodiče se pak rozvedli. Co si pamatuji, měl jsem homosexuální touhy. Vyrůstal jsem v rozbité rodině – jako ostatně většina Američanů. Našel jsem si pro sebe svůj vlastní způsob, jak se vypořádat se zraněními – začal jsem užívat drogy, pít a chodit za školu. Bylo to zcela vědomé rozhodnutí....

Vydáno:18.5.2016 Zobrazeno:596

Obrácení Fryderyka Chopina

Autor: Libor Rösner

 

Fryderyk Chopin. Léta se mu klaněla celá Evropa coby jednomu z nejlepších skladatelů své doby. Jeho Nokturna či Smuteční pochod jsou skladby opravdu fenomenální. On sám se neklaněl nikomu a ničemu. Sklonil se až na smrtelné posteli – Bohu. To když se s Ním těsně před smrtí smířil. Na poslední chvíli.

Fryderyk Chopin se narodil 1. března 1810 v obci Żelazowa Wola velice bohabojným rodičům. Jeho katolická výchova však vzala zasvé po příjezdu do Paříže, kam ve svých 21 letech přesídlil. Umělecký svět ho zcela pohltil – a to se vším všudy. Komponování, koncertování, hlavně však neustálé večírky a výlety jej od Boha dočista vzdálily. Navázal četné milenecké vztahy, mj. s Delfínou Potockou, o níž Adam Mickiewicz hovořil jako o „největší hříšnici pod sluncem“. Největší „popularitě“ se dodnes těší jeho dlouholetý románek se spisovatelkou George Sandovou, snad nejkontroverznější ženou Paříže. Žili spolu dlouhá léta, nikdy se však nevzali....

Vydáno:18.5.2016 Zobrazeno:469

Matka Boží a Prusové

Autor: Grzegorz Kucharczyk | Polonia Christiana 2012/29 | přeložil Libor Rösner

 

Antikatolické politické systémy – jeden jako druhý – trnou nejvíce strachy před blahoslavenou Pannou Marií, která přichází zachránit své děti před „Kulturkampfy“ vedenými nepřáteli Církve. Ta, která drtí hlavu hada, vzbuzuje paniku v řadách barbarů neustále.

 

Velká, Církví uznaná mariánská zjevení 19. stol., se udála v zemích, které dosti citelně zakusily na vlastní kůži, co to znamená liberální „Kulturní boj“, jenž se tehdy rozhořel prakticky napříč celým Starým kontinentem. Vezměme jen zjevení ve Francii (1830 – Paříž, 1846 – La Saletta, 1858 – Lurdy). Můžeme je chápat jako Mariin boj o duši Francie – situace v ní přímo symbolizovala dlouhotrvající brutální snahu o laicizaci země. Nejinak tomu bylo v Portugalsku na počátku století dvacátého. Nejsvětější Panna se r. 1917 zjevila ve Fátimě, tedy v zemi, která již sedm let krvácela v nelítostné válce o dechristianizaci všeho, vedené přesně v duchu III. francouzské republiky.

Čtyřicet let předtím se Matka Boží zjevila v pruském Gietrzwaldu ležícím ve varmijském regionu (dnes na území Polska), kde byla podobně jako v ostatních pruských regionech zaváděna celá řada protikatolických zákonů nadirigovaných kancléřem Bismarckem a poslušně schválených německými liberály v pruském parlamentu....

Vydáno:18.5.2016 Zobrazeno:371

El gran milagro – Velký zázrak

Autor: Agnieszka Stelmach | Przymierze z Maryją (2008/40, str. 26–29) | přeložil L. Rösner

 

Nejpozoruhodnější mariánský zázrak

 

Juan Miguel Pellicer byl znám svou úctou k Matce Boží. V závažných chvílích svého života se zpovídal a následně přijal Eucharistii. Jeho známí při procesu zkoumajícím okolnosti zázraku uváděli, že „byl dobrým křesťanem, poslouchal rodiče, tvrdě pracoval na poli a nerozčiloval se, byl obyčejným ctitelem Panny Marie ze Zaragozy“.

Když dosáhl devatenácti let, opustil rodný dům, aby ulehčil rodičům starajícím se o četné potomstvo. Práci se pokoušel najít v okolí Castellonu de la Plana, v nehostinném kraji ležícím poblíž Středozemního moře. Lidí zde žilo pomálu, mnozí se kvůli častým nájezdům muslimů odstěhovali. Žil zde však ještě jeho strýc a ten jej jako sezónního dělníka zaměstnal....

Vydáno:18.5.2016 Zobrazeno:379

Je jen jeden bůh – Hitchens

Tomasz P. Terlikowski

 

Vždy mě zajímalo, jak se vášniví ateisté staví k otázce umírání a smrti, které z filozofických argumentů a vědeckých poznatků při vyrovnávání se se smrtí používají. Proto jsem uvítal knihu Smrtelnost Christophera Hitchense, jelikož jsem se domníval, že mi do toho přinese aspoň trochu světla. Leč zklamal jsem se v něm.

 

Ono se totiž ukázalo, že odpovědi na tuto otázku se čtenář v jinak profesionálně velmi dobře napsané knize nedočká. Bojovný ateista, osobní nepřítel Boží a věřících opakuje do omrzení argumenty proti víře či modlitbě, kupí jednu invektivu vůči papeži za druhou, stejně jako proti hlavám ostatních vyznání. Přitom na každé stránce je znát, že o podstatě křesťanství nemá ani potuchy. Jistě, vždy budou k mání takoví křesťané, s nimiž bude možné vést vášnivé polemiky a dokládat jim, že jejich Bůh je „mstivým božstvem“, nicméně nic to nemění na faktu, že Hitchensovo pojetí Boha nemá s Bohem, který pro člověka, tj. i pro Christophera Hitchense, zemřel na kříži, vůbec nic společného....

Vydáno:23.5.2013 Zobrazeno:1448

Okno v kuchyni

 Bůh mi o sobě dává vědět přesně oknem v kuchyni. Ke koutku v obývacím pokoji, kde mám cosi jako open pracovnu, dveřmi z kuchyně úzkým proužkem vyšle signál, že na mne nezapomněl. Ze svého pracovního rohu vidím skutečně jen kousek toho okna v kuchyni. Za oknem je vidět panelák a za ním druhý panelák,...

Vydáno:14.12.2012 Zobrazeno:1733

Sexuální výchova aneb zatajování faktů

 P. Marek Dziewiecki Sexuální výchova se v liberálním podání mění ve vytváření fiktivního obrazu sexu jako laciné zábavy bez zodpovědnosti a vyvozování důsledků. V praxi to vede k sexuální nevázanosti a demoralizaci. Zároveň v ní jde i o neoficiální podporování antikoncepce a potratů.   Hovořím...

Vydáno:29.11.2012 Zobrazeno:1586

Kořeny ateismu a okultismu

 P. Mieczysław Piotrowski, TChr   Praktikování rozličných forem okultismu představuje jedno z nejzávažnějších přestoupení prvního přikázání Desatera. Kde tkví kořeny tohoto hříchu a nevíry v Boha?   Zfalšovaný obraz Boha Ježíš nám odhaluje celou pravdu o tajemství živého Boha, který je jeden ve ...

Vydáno:26.11.2012 Zobrazeno:1988

Ta katolická podivínka z Oxfordu

autor: P. Tomasz Jaklewicz

 

Na pomyslném žebříčku anglických konvertitek zaujímá čelní postavení zcela jistě Elizabeth Anscombeová. Elizabeth Anscombeová – filozofka světového formátu, kterou někteří nazývali „děsnou profesorkou“, především však žena veřejně hájící katolickou víru a etiku.

Na třiatřiceti amerických univerzitách působí spolky nesoucí její jméno. Tvoří je studenti odhodlaní bránit manželství, rodinu a čistotu proti kultuře propagující nevázaný způsob života, jež v současné době na akademické půdě dominuje. První „Anscombe Society“ povstalo v r. 2005 na univerzitě v Princetonu, v současnosti již funguje celá síť organizací nazvaná „Love and Fidelity Network“ – „Láska a věrnost“. Informace o ní přinesl dokonce i liberální deník „New York Times“. V článku „Renesance známé katolické filozofky“ mimo jiné stálo, že přednášky vztahující se k odkazu této anglické filozofky přitahují pravidelně zástupy lidí z celého světa. Nebo jiný příklad: když blah. Jan Pavel II. přijal na jedné audienci jistého anglického biskupa a profesora, otázal se jich poté, co uvedli, že jsou spjati s Oxfordem: „Tak to znáte profesorku Anscombeovou?“ „Ne, kdo to je?“ odpověděli oba shodně.

...

Vydáno:25.9.2012 Zobrazeno:2904

Fatima a 20. století

Přednáška PhDr. Radomíra Malého na pouti Rytířstva Neposkvrněné na Cvilíně 11. srpna 2012

 

Milí přátelé, sestry a bratři, letos uplývá 95 let od zjevení Panny Marie ve Fatimě.

...

Vydáno:10.9.2012 Zobrazeno:3341

Blahoslavený o. Josef Innocenc Guz OFMConv (1890-1941)

Blahoslavený Inocenc Guz OFMConvP. Josef Guz se narodil 18. 3. 1890 ve Lvově. 25. 8. 1908 oblékl hábit minoritů a 2. 6. 1914 byl vysvěcen na kněze. V r. 1936 přibyl do kláštera v Grodně.

21. 3. 1940 byl zatčen sovětskými úřady a uvězněn v Grodně, odkud se mu však podařilo uprchnout. Avšak při překračování německo-sovětské hranice byl znovu zatčen, tentokrát nacisty, a uvězněn v Suwalkách. Následně byl 8. 5. 1940 transportován do koncentračního tábora v Sachsenhausenu....

Vydáno:7.9.2012 Zobrazeno:1031

Scott Hahn – jeho cesta do katolické církve

P. M. Piotrowski TChr

Hledejte a naleznete

Pán Ježíš nás ubezpečil, že kdo upřímně hledá pravdu, zcela jistě ji najde (Lk 11,9), a v ní odpověď na otázku ohledně smyslu lidského života. Fascinující příběh obrácení Scotta Hahna, předního amerického katolického teologa, je dokladem toho, že upřímné a neúnavné hledání pravdy vede vždy ke zjištění, že plnost je možné nalézt pouze v katolické církvi.

Než Scott Hahn seznal, že katolická církev je jeho domovem, v němž Ježíš Kristus zve ke společenství se sebou samým všechny bez rozdílu – počítaje v to i hříšníky, absolvoval vskutku fascinující duchovní a intelektuální anabázi: od pohrdání církví, přes nenávist až k nalezení nejcennějšího pokladu, jaký Bůh dal lidstvu. ...

Vydáno:30.8.2012 Zobrazeno:2636

Obrácení Malcolma Muggeridge

 P. Mieczysław Piotrowski TChr   Když byl v r. 1982 Malcolm Muggeridge přijat do lůna katolické církve, způsobilo to ve světě médií mimořádné pozdvižení. Šlo totiž o jednoho z nejznámějších anglických novinářů, spisovatelů a tvůrců nejsledovanějších televizních programů 20. století. Malcolm Mugger...

Vydáno:27.7.2012 Zobrazeno:2355

Proti Bohu, proti církvi (III.)

Když Prof. Marian Zdziechowski, jenž zemřel v předvečer 2. svět. války, hovořil o komunismu, hovořil o něm jako o„chladné bestii“. Nacházel v něm – jak v ideologické, tak i v politické rovině – všechny příznaky „přímého působení sil zla“. V r. 1934 dokonce napsal, že „náboženství, jež nastoluje bolševismus, bude satanovým kultem, ztělesněným v krvavé postavě V. I. Lenina“.

 

Komunismus, Marx a satanismus

Polský učenec určitě nepřeháněl a jeho slova o sovětském komunismu není radno brát jako zdařilou metaforu, jíž by chtěl šokovat své čtenáře. Je třeba mít na paměti, že komunistická ideologie je víceméně založena na nepřátelství vůči náboženství, zejména pak vůči křesťanství. Více než patrná v něm byla vždy rovněž fascinace zlem. Opěvováním satanismu zahájil svou literární činnost Karel Marx, autor proletáři celého světa mnohokrát citovaného výroku o náboženství jakožto „opiu lidstva“. V básni „Rozpačitá modlitba“ píše mladý Marx mj. toto: „V neštěstích a osudových ranách,/ vyrval mi Bůh vše, co jsem měl./ Jeho světy všechny do jednoho/ zmizely pryč nenávratně./ A mně tak zbývá už jen jedno – pomsta.“ Nadevše výmluvným dokladem přilnutí k satanismu tohoto guru marxismu byla jeho poema „Oulanem“. Oulanem je přesmyčka jména Emanuel, tedy jména Spasitelova. Je to typická ukázka praxe satanistů – jejich převracení a pokřivování všeho křesťanského. Text poemy není ničím jiným než pozvánkou k účasti na satanistických rituálech: „Je to on, kdo taktovkou mi dává znamení./ A já tanec smrti tančím stále odvážněji.“...

Vydáno:6.6.2012 Zobrazeno:3234

Proti Bohu, proti církvi (II.)

Výbuch bojovného bezbožectví či dokonce satanismu šel bok po boku s trendy usilujícími o zesvětštění, které se více či méně dotkly dalších evropských zemí. Lze zde pozorovat i jakousi přímou úměrnost – čím pevněji byla katolická tradice – duchovní i kulturní – v dané zemi zakotvena, tím drsnější byly metody, jež se s ní chtěly vypořádat.

 

Proč je mrtvý papež tak nebezpečný?

Ideálním dokladem tvrzení z úvodu jsou italské země (Itálie jako celek až do r. 1870 neexistovala, Apeninský poloostrov byl rozdroben.). Hnacím motorem protikatolických proudů, jež vycházejí na povrch v 50. letech 19. stol., byl Piemont, v jehož čele stáli liberálové, kteří zavedli řadu proticírkevních zákonů, jimiž vypověděli řeholníky, konfiskovali církevní majetek, zavřeli před církví dveře státních škol a omezovali školy církevní. Snahy o sjednocení Itálie, započaté v 60. letech právě úsilím piemontských, doprovázelo šíření tohoto proticírkevního zákonodárství postupně po celém Apeninském poloostrově, přičemž samotný Řím byl v září r. 1870 anektován Piemontem.

Proti katolíkům (osobám zasvěceným i laikům) zaměřené represálie nevycházely toliko z lůna vládních orgánů Piemontu a posléze sjednocené Itálie, ale taktéž z lůna rozličných liberálních a vládě nakloněných protikatolických spolků....

Vydáno:6.6.2012 Zobrazeno:2995

Proti Bohu, proti církvi (I.)

Pro církevní otce nebyl ďábel jen „otcem lži“. Nazývali ho i „opicí Boží“ – podle jeho snahy přivlastnit si kult vzdávaný Bohu. Chtěl bych v tomto krátkém seriálu zmínit několik revolučních hnutí a antikatolických „kulturních bojů“.

 

Papeži, satan je stále mocnější

Během své homilie, proslovené v den Slavnosti sv. apoštolů Petra a Pavla, pronesl papež Pavel VI. i tato příznačná a otřásající slova: „Máme za to, že do církve pronikl nějakou trhlinou satanův dým. Vidíme pochybnost, nejistotu, relativismus, neklid, nespokojenost a pochyby. Chybí důvěra v Církev, namísto toho získává důvěru první jen trochu lepší světský ›prorok‹, který k lidem promlouvá ze stránek novin, popř. jako mluvčí nějakého společenského hnutí. To od něj se očekává, že lidem dodá nějaký recept na opravdový život. Lidé si přitom neuvědomují, že takový recept již vlastníme.“

Blah. Jan Pavel II. pak řekl ve své homilii z posledního dne roku 1993 proslovené v římském kostele sv. Ignáce z Loyoly: „Antikrist je mezi námi. Začátek nového roku nám otevírá daleké horizonty a jakkoliv se v nich zračí přeci jen nějaký záblesk světla, jsou temné a hrozivé. My ovšem nemůžeme zavírat oči před tím, co nás obklopuje. Musíme toho Zlého nazvat jeho pravým jménem. Nemůžeme nečinně přehlížet tomu, jak souběžně s kulturou lásky a života se světem šíří jiná civilizace, a sice civilizace smrti, která je nejvlastnějším dítětem ďáblovým a je jedním z projevů blížící se Apokalypsy.“

Byl-li kdo ohledně těchto dvou výroků skeptický, musel při sledování událostí ve dvou evropských metropolích v letech 2010 a 2011 změnit názor....

Vydáno:5.6.2012 Zobrazeno:3230

Panna Maria Fryštátská (Karviná)

   Zázračná Panna Maria Fryštátská z roku 1694, k němuž se váže následující pověst: V roce 1694 se stal fryštátským farářem P. Jan Buček, který působil u zdejšího kostela jako kaplan 17 let. Obraz Panny Marie s dřímajícím Ježíškem v náručí od neznámého autora byl původně zavěšen v pokoji P. Jana...

Vydáno:18.5.2012 Zobrazeno:1895

Vzdorovat růžencem

Zrnka růžence v dějinách nesčetněkrát ztekla sebesilnější hradby nepřítele, např. v Manile r. 1646, kdy byl katolicismus díky růženci zachráněn pro celou Asii. Mohutná a skvěle vyzbrojená nizozemská flotila chtěla dobýt Manilu a pak i celé Filipíny. V cestě jí stály pouhé dvě kupecké lodě, vyzbrojené dle nejlepší snahy mizerně v porovnání s prvotřídní artilerií celé flotily, čítající několik velkých korábů. Asi jako byste se chtěli se dvěma náklaďáky s děly na korbě ostavit tankům. Páter Conca začal námořníkům na lodích Vtělení a Růženec předříkávat růženec a oni mu z palub odpovídali. Slíbili, že v případě vítězství vykonají pouť do manilského kostela Panny Marie Růžencové. Od března do října svedli pět tuhých bitev s mnohonásobnou přesilou. Pětkrát zvítězili. Z vojenského hlediska – nevysvětlitelné. Protestantské lodě Nizozemců byly potopeny, z dvou set katolických obránců padlo jen patnáct mužů. Petrus (Otto) Pavlicek OFMDodnes prochází ulicemi města průvod se sochou Panny Marie Růžencové na památku této události.

Ale podívejme se na jedno nekrvavé vítězství z doby nedávné. Jsme v poválečném Rakousku, rozděleném mezi čtyři vítězné mocnosti. Hospodářsky nejvýnosnější část (včetně Vídně) je v držení Sovětů, kteří si brousí zuby na celou zemi. Když na podzim r. 1945 prohrávají komáři volby, napíše jejich stranický plátek, že bitva je prohraná, ale válka, jež právě začala, skončí slavným vítězstvím. A začalo něco, co tak trochu známe z našich luhů a hájů – rudý nátlak, vraždy odpůrců, rabování. A tu se do věci vložil jistý páter Petrus Pavlicek....

Vydáno:17.5.2012 Zobrazeno:2127

Příběh mého obrácení – Timothy Tindal-Robertson, spisovatel a publicista

Když si tak připomínám tu svou skoro až neskutečnou cestu do lůna katolické církve, pokorně se skláním před tajemstvím podivuhodných zásahů Boží Prozřetelnosti, které zapříčinily zásadní změnu v mém životě.

Narodil jsem se r. 1947 jako jediné dítě svých rodičů. Ve stejném roce jsem byl pokřtěný v anglikánském kostele. Můj otec pracoval jako advokát v majetkovém oddělení Rady hrabství Londýn, kde měl na starosti koupi a prodej nesmírného množství usedlostí patřících městu. Měl jsem ho velmi rád. Ačkoliv nikdy do kostela nechodil, byl to opravdu šlechetný, poctivý a slušný člověk. Byl též – stejně jako četní jeho předci – aktivně činným svobodným zednářem, zasvěceným ve 4. stupni (Tajný mistr, pozn. překladatele) zednářské lože Královská klenba (Royal Arch), oddělené kdysi od Velké lože Anglie.

 

Pravda o zednářství

Někdy v roce 1960, když jsem studoval na protestantské univerzitě Trinity College v irském Dublinu, mi otec půjčil knihu o francouzské revoluci. Zrovna jsme toto téma probírali na přednáškách, doporučil mi tedy, abych si ji přečetl. Určitě by nás oba náramně pobavilo, kdyby nám někdo tvrdil, že četba právě této knihy mě později přiměje k prostudování a následnému úplnému přijetí katolického učení a k přesvědčení, že pouze katolická víra je tou jedinou pravou vírou svěřenou nám Kristem Ježíšem....

Vydáno:16.5.2012 Zobrazeno:2514

Pius XII., zbabělec nebo hrdina? (6. díl)

Pomluvy, vycházející z fantazírujícího dramatu německého publicisty Rolfa Hochhutha „Náměstek“, se staly normou očerňování papeže Pia XII. Prim tady hráli komunisté. Západní liberálové se však rádi připojili. Hysterická obvinění Pia XII. odvracela totiž pozornost od skandálního postoje celého Západu vůči Hitlerovi a Židům v době druhé světové války.

Papež Pius XII. nejenže nemlčel o hitlerovských zločinech, ale hlasitě a důrazně je odsoudil. Před ještě ostřejším odsouzením ho zastavila starost o osudy té části židovské populace, která nalezla útočiště před deportacemi v církevních zařízeních. Židovské organizace si toho byly vědomy, proto po válce zahrnuly Pia XII. mnoha projevy uznání za jeho postoj a aktivitu....

Vydáno:11.5.2012 Zobrazeno:2674

Pius XII., zbabělec nebo hrdina? (5. díl)

Oficiální exkomunikace Hitlera by mohla mít katastrofální následky. Takový krok by vyvolal okamžitou odvetu v té formě, že by zahynul ještě mnohem větší počet Židů, především těch, kteří se nacházeli v péči církevních institucí. Ostatně veřejná exkomunikace Führera nebyla nutná, Hitler sám se s Katolickou církví rozešel svým spisem „Mein Kampf“, kde hlásá názory, které diametrálně odporují katolické nauce. Tím upadl do exkomunikace „latae sententiae“, tj. automatické, již netřeba veřejně vyhlašovat. A nacistickou ideologii odsoudila Církev mnohokrát, zejména encyklikou „Mit brennender Sorge“ Pia XI. a „Summi Pontificatus“ Pia XII., jak uvádějí předchozí příspěvky.

Válečná léta

Tak vypadaly aktivity Sv. stolce během války:

1943 V únoru velký rabín Záhřebu Miroslav Freiberger děkuje papeži za pomoc při emigraci židovských dětí do Turecka. Pius XII. totiž prostřednictvím svého internuncia Angela Roncalliho (pozdějšího papeže Jana XXIII.) intervenoval u turecké vlády, aby se nebála přijmout lodě s židovskými dětmi z Balkánu, jimž hrozila deportace do Osvětimi. Turci původně odmítali tyto děti přijmout, protože měli strach z nacistického Německa.

Španělský šéf státu generalissimus Francisco Franco předkládá Vatikánu plán na uzavření míru na Západě a využití nacistického Německa při obraně civilizace před komunismem. Pius XII. odpovídá, že III. říše ustoupí jedině před vojenskou silou a vyjadřuje naději, že se tak stane díky angloamerické koalici. Dodává také:

„Nacistické pronásledování je nebezpečnější než kterékoliv předchozí.“

5. května rozesílá Státní sekretariát Sv. stolce memorandum všem vládám světa, v němž upozorňuje na existenci vyhlazovacích táborů pro Židy na území okupovaného Polska a na jejich vraždění v plynových komorách. Vatikán se stal prvním státem světa, který otevřeně informoval o existenci těchto míst likvidace Židů. ...

Vydáno:4.5.2012 Zobrazeno:2376

Pius XII., zbabělec nebo hrdina? (4. díl)

Mlčet nebo křičet?

„Je lépe veřejně zachovat mlčení a dělat to, co jsme dělali dosud – to znamená poskytovat všechnu možnou pomoc těmto ubohým lidem...“ (Pius XII.) Takový postoj se stane později obžalobou tohoto papeže, že "neexkomunikoval nacisty" a "mlčel".

Abychom mohli objektivně zhodnotit předválečná i válečná léta, je třeba znát historii a aktivity Sv. stolce.

1940 V lednu papež vydává instrukci vatikánskému rozhlasu, aby ve svém vysílání poukazoval na strašlivá zvěrstva nacistů v okupovaném Polsku proti Židům i Polákům. „Jewish Advocate“, vycházející v americkém Bostonu, psal o těchto pořadech vatikánského rozhlasu, že „otevřeně odsuzují německé zločiny, páchané nacisty v Polsku a potvrzují tak, že tyto krutosti urážejí morální svědomí lidstva“.

...

Vydáno:11.4.2012 Zobrazeno:2360

Pius XII., zbabělec nebo hrdina? (3. díl)

Těsně před vypuknutím války

Diskuse ohledně postojů Vatikánu a zejména papeže Pia XII. vůči nacismu a zločinům holocaustu za druhé světové války se vrací jako bumerang. Navzdory času, který uplynul, je to stále dráždivé téma. Papež Pius XI. otevřeně odsoudil nacismus a vyzval k zastavení pronásledování Židů. Mnoho katolíků zahynulo, protože poskytovali Židům pomoc. Přesto u veřejnosti stále ulpívá na Katolické církvi stín antisemitismu.

 

Jak vypadalo Německo v době vzrůstajícího nacistického teroru těsně před vypuknutím druhé světové války? Pohleďme na fakta:

1936: Stupňuje se kampaň za odstraňování křížů ze školních učeben. Papež Pius XI. předpovídá, že vládcové III. říše nejenom přivedou svět do katastrofy, ale zároveň také umožní expanzi komunismu od střední Evropy směrem na západ.

1937: Odsouzení nacismu encyklikou „Mit brennender Sorge“ (S palčivou péčí). Papež zde staví nauku Církve proti rasistické ideologii, a také proti ...

Vydáno:28.3.2012 Zobrazeno:2263

Zázrak v Santa Fé: Byl to sv. Josef?

V klášteře Loretánských sester v Santa Fé v USA, stát Nové Mexiko, jsou „zázračné schody“. Dělal je údajně sám sv. Josef. Jak se to stalo?

Psal se rok 1872. V Santa Fé se usadily Loretánské sestry a získaly od biskupa svolení postavit si kostel, v němž by se konaly bohoslužby pro lid. O dva roky později byl hotov. Jenže ouha! Měl kůr, ale z důvodů lidského selhání chyběly k němu schody. Dalo se na něj vylézt pouze po žebříku. Kůr byl přitom velmi důležitý, jednak kvůli varhanám, jednak kvůli chórovým modlitbám sester. Nenašla se ale žádná firma, která by byla ochotná schody udělat....

Vydáno:18.3.2012 Zobrazeno:3556

Alfons Ratisbonne

Byl zapřisáhlým nepřítelem Boha i Jeho církve, byl mužem, jenž bytostně nenáviděl vše katolické a s oblibou se veřejně rouhal. Ale jednoho dne si pro něj osobně přišla Panna Maria a on se stal šiřitelem slávy její i jejího Syna a zasloužil se o oficiální uznání Zázračné medailky papežem. Ten muž se jmenoval Alfons Ratisbonne.

Narodil se 1. května 1814 ve Štrasburku v rodině pohádkově bohatých židovských bankéřů. Židem však byl pouze podle krve, víra předků mu neříkala zhola nic. Nezájem o věci duchovní byl vůbec jeho poznávacím znamením, byl typickým dítětem své doby, klasickým intelektuálem této epochy, v níž ostošest bujely osvícenské bludy, Bůh se stával pouze prázdným a nic neříkajícím pojmem a na věřící se pohlíželo v nejlepším případě se shovívavým úsměvem. Tyto postoje do sebe Alfons nasával prakticky s mateřským mlékem a v deseti letech se z opovržení změnily na nenávist. Tehdy se totiž jeho o dvanáct let starší bratr Teodor obrátil na katolickou víru a později se stal dokonce knězem. Bratrova konverze se pro něj stala spouštěčem až proletářské nenávisti vůči katolictví i Bohu samotnému. Kde mohl, tupil Jej i Jeho věrné, veřejně se rouhal a vystupoval proti církvi. Kněze měl za prolhanou pakáž, co obelhává důvěřivý lid, aby z jejich peněz mohla vést zahálčivý život. Na bratra po jeho vysvěcení nadobro zanevřel a na každém kroku na něj nasazoval....

Vydáno:18.3.2012 Zobrazeno:3640

Pius XII., zbabělec nebo hrdina? (2. díl)

Příznaky bouře

„Jaká byla činnost Eugenia Pacelliho, pozdějšího papeže Pia XII., v době po I. světové válce a v prvých letech Hitlerovy vlády v Německu? Nechme mluvit fakta, jedno po druhém, rok po roku.

1917  Kardinál Pacelli se stává apoštolským nunciem v Německu. Bude jím plných 12 let až do r. 1929.  Ze 44 promluv, které tenkrát pronesl, 40 odsuzuje nějaký aspekt rodící se nacistické ideologie.

R. 1923 se pokusila Hitlerova strana NSDAP v Bavorsku o puč, který ztroskotal. Německý apologeta Michael Hesemann ve své knize „Die Dunkelmaenner“ uvádí na str. 77 dopis, který nuncius Pacelli o celé záležitosti napsal do Říma. Varuje před protikřesťanským charakterem nového hnutí a uvádí, že „Hitler a Luddendorf napadají Židy a jezuity“ a že „nová nacionálně socialistická strana má ve svém programu fanatickou protikřesťanskou nenávist“....

Vydáno:12.3.2012 Zobrazeno:2318

Pius XII.: zbabělec nebo hrdina? (1. díl)

V Římě již několik let probíhá kanonizační proces papeže Pia XII., který stál v čele Katolické církve v letech 1939-58. Do jeho pontifikátu spadá doba II. světové války, poznamenaná utrpením milionů lidí a zločinnými bestialitami nacistického i komunistického režimu. R. 1963 německý dramatik Rolf Hochhuth předvedl na jevištních prknech svoji divadelní hru „Náměstek“, v niž obviňuje tohoto papeže ze spolupráce s nacistickým Německem a ze záměrného mlčení o vyvražďování Židů, neboť prý viděl v Hitlerovi vítaného spojence proti komunismu. To vyvolalo vlnu emocí proti Piovi XII., někteří historikové a publicisté (Cornwall, Goldhagen) jej líčili jako zbabělce a antisemitu, jenž se pronásledovaným Židům vůbec nesnažil pomoci, ačkoliv možnosti měl. Jaká je historická skutečnost? O tom podává detailní informace polský církevní historik P. Marek Piotrowski, jehož seriál na pokračování, otištěný v časopise „Rycerz Niepokalanej“, uveřejňujeme:

Dnes, více než půl století po válce, nechybějí kritické hlasy na adresu postoje papeže Pia XII. v těchto strašlivých dobách. Izraelský deník „Jedijot Achronot“ dokonce napsal, že „kanonizace Pia XII. by byla fackou pro všechny Židy“. Je ale s podivem, že tyto názory se podstatně a radikálně liší od stanovisek, vyslovených bezprostředně po válce – a to od těch nejpovolanějších, od samotných Židů....

Vydáno:4.3.2012 Zobrazeno:2693

První číslo Rytíře Neposkvrněné

Rycerz Niepokalanej 1922

 Takhle vypadalo první číslo Rytíře Neposkvrněné, který roku 1922 začal vydávat o. Maxmilián Kolbe. Kromě jiných byl v něm umístěn článek na téma smyslu lidského života s názvem "Kde štěstí?". Doporučujeme k přečtení:   Gdzie szczęście? Wszyscy szczęścia pragną i za nim gonią, ale niewiel...

Vydáno:1.1.2012 Zobrazeno:1493

V plynových komorách Osvětimi hynuli i katolíci židovského původu

Svět zná jméno sv. Edith Steinové, karmelitky, řeholním jménem Terezie Benedikta od Kříže. Německá konvertitka ze židovství, která se ukrývala v klášteře v holandském Echtu, zahynula r. 1942 v osvětimské plynové komoře. Nebyla zdaleka jedinou obětí z řad židovských konvertitů ke katolické víře, jen z Holandska jich bylo odvezeno spolu se sv. Edith Steinovou několik desítek. ...

Vydáno:17.2.2012 Zobrazeno:1757

Myšlenky sv. Maxmiliána Kolbeho

Myšlenky sv. Maxmiliána Kolbeho:

„Maria, Matko důvěry, zpíváme ´Vítej, naše naděje...´. To má hluboký význam. Tuto naději nám dal Pán Bůh. ...

Vydáno:17.2.2012 Zobrazeno:1608

Obrázek

P. Dr. Čeněk Tomiško

 

I staletými duby může vichr zalomcovat, že v mohutných větvích až zapraská…

Když Pater Václav při svěcení na kněze vstával ze země, na které v bělostně bílé albě ležel před hlavním oltářem katedrály, říkal si v srdci: „Spasiteli, chci býti dubem, který nepadne!“ Před jeho očima se kmitala rodná chaloupka, krčící se pod skalnatým svahem, na jehož vršku stálo několik dubů. Mohutní velikáni s objemnými kmeny a úctyhodnými korunami. To byli jeho staří známí. Celé dětství strávil pod nimi. Nejmilejší mu byl ten, který jako by vyběhl z řady směrem k chaloupce. Měl  zvláště rostlé kořeny, které se malému Vendovi znamenitě hodily k tomu, aby si v nich udělal oltáříček se soškou Panny Marie. Tam tedy v kořenech staletého dubu klíčil při dětské hře „na velkého pána“ i první kořínek jeho kněžského povolání. Jaký div, že při svěcení si vzpomněl na svého přítele na stráni pod rodnou chaloupkou?!

Prosba P. Václava začala se hned po primici utěšeně stávati skutečností. Byl z něho kněz-dub. Pravé útočiště duší všude, kde působil. Jako unavení ptáci přilétají do košaté koruny dubu pro trochu posilujícího odpočinku, tak srdce mladého kněze rozevíralo se všem, kdož ho potřebovali. Dub mohutněl, větve se široko rozepínaly…

Ale právě do širokých korun stromů vichry nejvíce perou… Běda, neodpovídá-li šíři větví i hloubka kořenů…! I dub může býti vyvrácen a větve se mohou zpřelámat…...

Vydáno:8.2.2012 Zobrazeno:1728

Svatý Maxmilián Maria Kolbe

Maxmilián Maria KolbeSvatý Maxmilián Maria Kolbe (občanským jménem Rajmund Kolbe; 7. leden 1894 – 14. srpen 1941) byl polský římskokatolický kněz, řádu minoritů, filosof, teolog, misionář a mučedník.Byl propagátorem používání moderních prostředků při pastoraci a evangelizaci. Založil klášter Niepokalanów, v němž vydával katolické časopisy (zejména Rytíř Neposkvrněné, Malý deník a Serafínská pochodeň), jakož i další tiskoviny. Podle polského vzoru chtěl založit podobné Niepokalanowy po celém světě. Založil též Rytířstvo Neposkvrněné.V roce 1941 byl Kolbe zatčen a poslán do koncentračního tábora. Skončil v koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau (Auschwitz I), kde zemřel v hladové komoře, když nabídl svůj život výměnou za život otce rodiny, Františka Gajowniczka.

...

Vydáno:29.1.2012 Zobrazeno:4370

P. Čeněk Tomíško - Pěvec Mariin

P. Čeněk TomíškoKe 100. výročí narození P. Čeňka M. Tomíška
(Vyšlo v Immaculatě č.85 - 3/2006)


Pěvec Mariin

V srpnu loňského roku (2005) jsme si připomněli sté výročí narození Pěvce Mariina (jak se sám nazval v jedné ze svých básní), duchovního vůdce dětí a mládeže, nezapomenutelného vychovatele bohoslovců a kněží, profesora a doktora teologie P. Čeňka M. Tomíška.


Dětství

Narodil se 6. srpna 1905 v Čáslavi jako nejmladší ze tří dětí manželů Františka a Anny. Mezi jeho rodiči byl velký věkový rozdíl – 26 let. Ale jejich děti poznaly ten nejkrásnější vztah mezi rodiči – tatínkovu laskavou rozvážnost a moudrost, maminčinu lásku a úctu k němu....

Vydáno:17.1.2012 Zobrazeno:2802

Neposkvrněná a Její medailka

Svaté Kateřině Labouré, sestře ze shromáždění dcer křesťanské lásky, se v roce 1830 zjevila Panna Maria a pověřila ji, aby dala tisknout „zázračnou medailku“, podle vzoru, který ji ukázala.

Svatá Kateřina se narodila 2. května r. 1806 a zemřela 31. prosince r. 1876. Dne 28. května r. 1933 ji papež Pius XI. blahořečil a 27. července r. 1947 ji papež Pius XII. svatořečil a nazval ji „světice mlčení“.

Ve Francii vyšla brožurka pod názvem „L’IMMACULÉE ET SA MÉDAILLE“ od P. J. Eyler, CM, zachycující život sv. Kateřiny a vznik zázračné medailky. Podle slovenského překladu ji zde uveřeňujeme.

0. Úvod
1. Nositelka zjevení Katřina Labouré
2. Zjevení
3. Jaké úmysly měla Neposkvrněná
4. Věroučné poselství medailky
5. Pastorační poselství
6. Nosme Zázračnou medaili
7. Novéna k uctění Panny Marie Zázračné medaile

...

Vydáno:28.12.2011 Zobrazeno:39556

Trochu apologie

Radomír Malý

Nejprve tedy, co je to vlastně „apologie“. Přesný překlad tohoto řeckého slova zní „obrana“. Víru je třeba slovem i perem bránit, to věděli už za pronásledování křesťanů v prvních třech staletích významní církevní Otcové a spisovatelé. Někteří sami svůj spis  nazvali „Apologie“, např. sv. Justin nebo Tertulian. Hájit věroučné pravdy proti pohanům a proti bludařům pokládali nositelé církevní autority i vzdělaní laikové za povinnost. ...

Vydáno:15.12.2011 Zobrazeno:3609

Hodnoty evangelia uprostřed proměn světa

Prof. biskup Stanislaw Wielgus

Emeritní biskup Prof. Stanislaw Wojciech Wielgus, bývalý ordinář Plocké diecéze v Polsku a bývalý rektor Katolické univerzity lublinské (KUL) (1989-1998), se v této přednášce obrací především ke kněžím jako k těm, kdo v každé době mají hlásat i žít křesťanské hodnoty. Dnešní doba, vyznačující se myšlenkovým a morálním relativismem a chaosem, je nám výzvou k hlubšímu uspořádání názorů a přístupů k aktuálním problémům a záležitostem rychle se měnícího světa.

...

Vydáno:29.11.2011 Zobrazeno:4160
Biblický citát na dnešní den
Otče, přišla ta hodina. (Jan 17,1)
 
 

Nejnovější vydání Immaculaty

Immaculata

 

Časopis si můžete objednat:

  • Na adrese:
    Konvent minoritů v Brně
    Minoritská 1
    602 00 Brno

  • Na telefonním čísle:
    Mobil: 605 459 174 (Po-Pá 9:00 - 12:00)

    Tel: 542 215 600 (ústředna - budete přepojení)


  • Pomocí objednávkového formuláře


  • Číslo našeho účtu:
    7498984001/5500
    (Dary z ČR)

 

  • Dary ze Slovenska:
    č.ú.: 4060015034/3100
    IBAN:SK3131000000004060015034
    SWIFT: LUBASKBX
  • Dary ze zahraničí (kromě Slovenska):
    IBAN: CZ1555000000007498984001
    SWIFT: RZBCCZPP
 

Nakoukněte do archivu


 
 
Adresa redakce: Konvent minoritů v Brně, Minoritská 1, 602 00 Brno, e-mail: immaculata(zavináč)minorite.cz
Bankovní spojení: Commerzbank AG, č.ú. 50013424/6200