Vážení čtenáři, milí rytíři Neposkvrněné,
v tomto posledním letošním čísle se dostáváme k závěru našeho seriálu o ctnostech. Na řadě teď jsou: Spravedlnost a statečnost.
O svatém Maxmiliánovi by se určitě dalo říci, že byl statečný. Když rozjížděl své evangelizační dílo Rytířstva Neposkvrněné i tiskový apoštolát, narážel na nepochopení svých spolubratří, ale nevzdával se. Když se později jeho dílo v Polsku ujalo, nezůstal stát na místě, ale s odvahou se vydal na misie do Japonska. Maxmilián projevoval statečnost, když chtěl pro Neposkvrněnou použít všechny možné slušné prostředky, aby se všichni lidé dozvěděli o Boží dobrotě a získali věčnou spásu. Nakonec projevil mimořádnou statečnost, když v koncentračním táboře nabídl svůj život za spoluvězně a zároveň šel jako misionář do bunkru hladu a svou přítomností pomohl odsouzeným nešťastníkům důstojně a s nadějí umřít. Mohli bychom se ptát: „Proč to dělal?“ A nebudeme se plést, když odpovíme: Protože byl spravedlivý. Tato ctnost vede člověka dávat Bohu i bližnímu to, co jim patří. A tedy Maxmilián chtěl k Bohu přivádět lidi, chtěl je jakoby vrátit, dát Bohu. A naopak lidem chtěl dát přátelství s Bohem, aby nikdo nebyl nešťastný zde na zemi ani na věčnosti. Teď už jen zbývá otázka: Jak jsme na tom se spravedlností a statečností my sami?
br. Bohdan Heczko OFMConv
šéfredaktor Immaculaty