Aby člověk byl chráněn před ideologickými svody, je nutno opakovaně uznat, že poslušnost člověka vůči Bohu je hranicí poslušnosti člověka vůči státu. A přijetí této výzvy uprostřed epochálních změn, jaké dnes prožíváme, znamená, že je třeba bránit rodinu – napsal papež František v předmluvě k výběru statí Benedikta XVI. o vztahu mezi vírou a politikou.

V krátkém textu František připomíná hlavní etapy vývoje myšlení Josepha Ratzingera v této tématice. Vše začíná Ratzingerovou reflexí nad hranicí poslušnosti vůči státu, jež byla motivována jeho bezprostřední zkušeností s nacistickou totalitou. Budoucí papež se poté konfrontoval po boku Jana Pavla II. i s marxistickou ideologií. Ukázal, že její základní omyl spočívá v odmítnutí závislosti člověka na Bohu. Odtud vyplývá také chybné pojetí vykoupení, které je chápáno jako vysvobození ze všech závislostí. Avšak jedinou cestou, jež vede k vysvobození, je plná závislost na Boží lásce.

František se domnívá, že toto pokušení odmítnout závislost člověka na Bohu a jeho původ od Stvořitele je dnes znovu velice aktuální a objevuje se neustále v nových formách. Konkrétně jmenuje nebezpečí kolonizace svědomí ideologií, která popírá hlubokou jistotu, že člověk existuje jako muž a žena, jimž byl svěřen úkol předávat život dál. Hovoří také o ideologii, která vede k plánovanému umělému vytváření ldiských bytostí a opravňuje k jejich likvidaci v případě potřeby. Joseph Ratzinger – píše František – nám ukazuje, že tato zdánlivá práva člověka, nastavená na jeho sebezničení, mají jednoho společného jmenovatele, jímž je popření závislosti člověka na Bohu, popření, že on je jeho stvořením a žízní po něm jako laň po vodě z pramene. František dále potvrzuje, že popření této závislosti vede též k popření opravdové velikosti člověka, principu jeho svobody a důstojnosti.

Právě v tomto kontextu papež poukazuje na mimořádnou potřebu obrany rodiny v dnešní době. Cituje zde proslulou větu Jana Pavla II., že „budoucnost lidstva přichází skrze rodinu“.

 

Štítky: