Matka Boží a Prusové

Autor: Grzegorz Kucharczyk | Polonia Christiana 2012/29 | přeložil Libor Rösner

 

Antikatolické politické systémy – jeden jako druhý – trnou nejvíce strachy před blahoslavenou Pannou Marií, která přichází zachránit své děti před „Kulturkampfy“ vedenými nepřáteli Církve. Ta, která drtí hlavu hada, vzbuzuje paniku v řadách barbarů neustále.

 

Velká, Církví uznaná mariánská zjevení 19. stol., se udála v zemích, které dosti citelně zakusily na vlastní kůži, co to znamená liberální „Kulturní boj“, jenž se tehdy rozhořel prakticky napříč celým Starým kontinentem. Vezměme jen zjevení ve Francii (1830 – Paříž, 1846 – La Saletta, 1858 – Lurdy). Můžeme je chápat jako Mariin boj o duši Francie – situace v ní přímo symbolizovala dlouhotrvající brutální snahu o laicizaci země. Nejinak tomu bylo v Portugalsku na počátku století dvacátého. Nejsvětější Panna se r. 1917 zjevila ve Fátimě, tedy v zemi, která již sedm let krvácela v nelítostné válce o dechristianizaci všeho, vedené přesně v duchu III. francouzské republiky.

Čtyřicet let předtím se Matka Boží zjevila v pruském Gietrzwaldu ležícím ve varmijském regionu (dnes na území Polska), kde byla podobně jako v ostatních pruských regionech zaváděna celá řada protikatolických zákonů nadirigovaných kancléřem Bismarckem a poslušně schválených německými liberály v pruském parlamentu.

Na tomto místě je třeba poznamenat, že to nebylo poprvé, kdy měli Prusové s Pannou Marií „trable“. Nebylo to totiž první mariánské zjevení, jež upoutalo pozornost pruských úřadů. Při mnohaletém procházení materiálů pruských archívů týkající se cenzury, a to jak té na území Pruskem zabraných, tak té v Prusku samotném, jsem narazil na „causu Zázračné medailky“, jež je nedílně spjata se zjevením Panny Marie v Paříži r. 1830 sv. Kateřině Labouré.

V r. 1838 vydal Nejvyšší cenzorský úřad se sídlem v Berlíně zákaz rozšiřování v Krakově vytisknuté Wiadomości historycznej o cudownym medalu na cześć Niepokalanego Poczęcia NMP čili Historické zprávy o Zázračné medailce ke cti Neposkvrněného početí Panny Marie. Dlužno podotknout, že Ministerstvo vnitra tento zákaz zrušilo, jelikož se obávalo, že by rozpoutal mezi pruskými (a nejen mezi nimi) katolíky „negativní vášně a pobouření“, nicméně „problém“ byl stále aktuální.

O tři roky později berlínský Nevyšší cenzorský úřad zmíněný zákaz obnovil. Tentokráte se proti tomuto rozhodnutí Ministerstvo vnitra už nepostavilo. Jakékoli zmínky o Zázračné medailce se úřady pokoušely umlčovat i jinými způsoby. Tak např. v květnu r. 1838 vydal pruský místodržící ve Velkopolsku Eduard Flottwell (liberál a iniciátor germanizační politiky) nařízení, aby policie zabavila jednomu poznaňskému řemeslníkovi razidla pro ražbu Zázračné medailky. Zároveň mu byly zkonfiskovány všechny již hotové medailky.

„Causa Zázračné medailky“ Flottwella trápila natolik, že se o této záležitosti radil i se svým kolegou z jiné katolické provincie vládnoucího Pruska, místodržícím ve Vestfálsku Ludwigem von Vinckem. Žádal jej o radu, jaké další kroky má učinit, poněvadž měl za to, že nebezpečí Zázračné medailky nespočívá z pruského hlediska jen ve víře katolíků v její uzdravující moc, ale hlavně v jejich víře, že její nošení přispěje k návratu stoupenců jiných křesťanských vyznání (tj. protestantů) do lůna katolické církve. Flottwell ke svému velkému znepokojení pozoroval, že „tato pověra (tj. kult Neposkvrněného početí) nabývá v těchto časech obzvlášť na významu“.

Místodržící Ludwig von Vincke (taktéž odkojený pruským liberalismem) však celou problematiku restaurace víry spojené s rozšiřováním povědomí o Zázračné medailce mezi vestfálskými katolíky bral víceméně na lehkou váhu a svým způsobem tím vším i pohrdal. Oznámil Flottwellovi, že v jeho provincii horuje pro šíření medailky jen trojice „mystice oddaných kněží“ a že pruské úřady působící ve Vestfálsku nepovažují za nutné se touto „stále sporadičtěji se vyskytující pověrou“ zabývat. Existuje jen jedna výjimka, dodal – Zázračná medailka může být nebezpečná co do zdraví obyvatel. Katolíci totiž prý zanedbávají lékařskou péči, poněvadž věří v uzdravující moc Zázračné medailky.

Bagatelizování a strach – kombinace těchto dvou reakcí je výstižným vyjádřením vztahu pruských úřadů k Matce Boží a jejímu kultu. Významnou roli zde sehrál i fenomén polské identity. Již od 30. let 19. stol. totiž pruští cenzoři dbali na to, aby v publikacích vycházejících v Poznaňském velkovévodství nebyla Panna Maria titulována jako Královna Polska. Podle pruských cenzorských úřadů byla tato titulatura projevem „polského fanatismu a falešného patriotismu“, jakož i „tíhnutí k polským politickým zájmům“. Řada komentářů byla i dosti opovržlivých. Např. při recenzování díla Aniely Koszutské Poezja religijna Marii z Gniezna vydaného r. 1857 napsal jeden z cenzorů, že Mariin kult coby Královny Polska „není mezi začínajícími polskými spisovateli výjimkou, jmenovitě pak mezi starými pannami ve středním věku“.

O několik let později, na přelomu 50. a 60., let mohli pruští policejní úředníci ve Velkopolsku pozorovat obrozené vlastenecké cítění polské společnosti, projevující se mohutnými účastmi na vlastenecko-náboženských slavnostech. To už ale přestali brát mariánský kult na lehkou váhu. Ba právě naopak – v pobožnostech ke cti Panny Marie už spatřovali povážlivé nebezpečí. Policejní prezidium se sídlem v Poznani hodnotilo májové pobožnosti následovně: „Obyvatelé Poznaně je využívají jako ideální příležitost pro zpěv vlastenecko-náboženských písní, jež jsou poplatné polským národním cílům.“

Bedlivé pozornosti pruské policie se „těšila“ i Černá Madona, a to navzdory tomu, že se nacházela v části bývalého Polska ležící pod ruskou nadvládou – v tzv. Kongresovém Polsku. A tak mohl jeden z pruských agentů vyslaných v r. 1854 do Kongresového Polska podat hlášení svým nadřízením přímo z „místa činu“, kde se měl seznámit se stavem policejních opatření namířených proti pro polské agitaci. „Klášter na Jasné Hoře,“ psal, „je nejlepším důkazem toho, jak je obyčejný Polák poslušným nástrojem v rukou duchovenstva. V praxi se to pak projevuje tím, že kdykoli je v Polsku plánováno nějaké povstání, rozšíří se zemí zaručená zpráva, že v Čenstochové, kde se nachází kaple Panny Marie – Královny Polska, se udál nějaký zázrak.“

Z pohledu pruského policajta šlo těmto jevům čelit poměrně snadno, přičemž mu neuniklo, že ruské úřady tato jednoduchá protiopatření použily. V témže hlášení tak dále čteme: „V současnosti však podobnému zázraku brání regiment pěchoty, jenž tam (tj. v Čenstochové) zřídil svou posádku.“

Jak vidno, komunisti, kteří během oslav milénia křtu Poláků Zázračný obraz zabavili, pouze „tvůrčím způsobem rozvíjeli“ politiku jednoho z polských agresorů a zároveň potvrzovali obavy druhého.

Vydáno:18.5.2016 Zobrazeno:361
Biblický citát na dnešní den
Duch pravdy vás uvede do celé pravdy. (Jan 16,13)
 
 

Nejnovější vydání Immaculaty

Immaculata

 

Časopis si můžete objednat:

  • Na adrese:
    Konvent minoritů v Brně
    Minoritská 1
    602 00 Brno

  • Na telefonním čísle:
    Mobil: 605 459 174 (Po-Pá 9:00 - 12:00)

    Tel: 542 215 600 (ústředna - budete přepojení)


  • Pomocí objednávkového formuláře


  • Číslo našeho účtu:
    7498984001/5500
    (Dary z ČR)

 

  • Dary ze Slovenska:
    č.ú.: 4060015034/3100
    IBAN:SK3131000000004060015034
    SWIFT: LUBASKBX
  • Dary ze zahraničí (kromě Slovenska):
    IBAN: CZ1555000000007498984001
    SWIFT: RZBCCZPP
 

Nakoukněte do archivu


 
 
Adresa redakce: Konvent minoritů v Brně, Minoritská 1, 602 00 Brno, e-mail: immaculata(zavináč)minorite.cz
Bankovní spojení: Commerzbank AG, č.ú. 50013424/6200