Dějiny svatého Kříže

Tato relikvie byla nalezena 14. září r. 325. Na památku této události právě ten den slaví Církev svátek Povýšení sv. Kříže.


text: Grzegorz Górny | niedziela.pl | překlad Radomír Malý

 

V Katolické církvi je 14. září slaven svátek Povýšení sv. Kříže. Jeho ustanovení je spojeno s postavou císařovny Julii Flavii Heleny – manželky císaře Konstancia Chlora a matky císaře Konstantina Velikého, uznávané za svatou jak na Východě, tak na Západě.

Výprava do Jezuzaléma

Sv. Helena se obrátila z pohanství nejpravděpodobněji r. 312, podobně jako její syn Konstantin. Zapsal se do historie jako první křesťanský císař Římského impéria. Za jeho vlády byl svolán do Nicei r. 325 I. všeobecný koncil. Právě tam Konstantin poznal jeruzalémského biskupa Makaria, který mu vyprávěl, že mezi křesťany ze židovství je živá tradice o Kristově kříži zasypaném hlínou a troskami. Od dob Ježíšových byl Jeruzalém dvakrát zničen Římany - r. 70 a 135. U křesťanů židovského původu však byla stále živá vzpomínka na umučení Krista a na hmotné pozůstatky tohoto aktu.

Když císař Konstantin slyšel všechny tyto pověsti, rozhodl se najít ztracené relikvie, především kopat na místě popravy a hrobu Ježíše a vybudovat tam křesťanskou svatyni. Ještě v tomtéž roku vyslal s tímto úkolem do Jeruzaléma svoji matku - Helenu. Ta měla v Jeruzalémě dozor nad všemi nezbytnými pracemi, při nichž se dělníkům podařilo najít tři dřevěné kříže s hřeby. Byly ukryty v bývalé cisterně poblíž Golgoty, čili pahorku zvaného Lebka, kde došlo k ukřižování Ježíše.

Velmi rychle Helena a její poradci dospěli k přesvědčení, že nalezli autentické nástroje popravy Krista a dvou lotrů. Eusebios z Cesareje ve svém "Životě Konstantina", napsaném mezi roky 338-40, cituje císařův list biskupu Makariovi. Vladař v něm píše o vykopání "svědka nejsvětějšího umučení Krista, který spočíval tak dlouho pod zemí". Protože nalezení relikvie se událo 14. září r. 325, proto Katolická církev slaví tento den svátek Povýšení sv. Kříže.

Ještě v Jeruzalémě císařovna rozdělila nález na tři části: první ponechala v Jeruzalémě, druhou vzala s sebou do Říma, třetí předala svému synovi, který budoval nové hlavní město - Konstantinopol a právě v něm chtěl umístit nalezenou relikvii.

Důkaz viny

V souvislosti s objevy sv. Heleny se rodí opodstatněná otázka: odkud císařovna věděla, že právě toto jsou kříže z Golgoty a jak rozpoznala, který z nich náleží Ježíšovi? Podle tvrzení sv. Ambrože z Milána a sv. Jana Zlatoústého bylo možno identifikovat nástroj Ježíšova umučení díky dřevěné tabulce s nápisem uvádějícím jméno odsouzence. Té se říkalo latinsky „titulus damnationis” (důkaz viny). Z evangelia sv. Jana víme, že nad hlavou Krista byl připevněn nápis "Ježíš Nazaretský, král židovský". Odtud pochází v katolicismu rozšířená tradice umísťovat na krucifixy iniciály INRI („Iesus Nazarenus Rex Iudaeorum”).

Z historických pramenů víme, že i tato část relikvie byla sv. Helenou rozdělena na dvě části. Levá strana zůstala v Jeruzalémě, kde nenávratně zmizela r. 614, když perský šach Chosroes II. dobyl a zničil město. Pravou stranu však sv. Helena vzala s sebou do Říma.

Ve věčném městě císařovna sídlela v paláci Sessorium. Po návratu ze Svaté země se rozhodla přestavět část budovy na kapli, v níž by mohli věřící uctívat relikvie, které přivezla: jeden ze tří hřebů, kousek kříže a „titulus damnationis”. Helena přikázala též přivézt z Jeruzaléma pytle naplněné zemí z Golgoty a rozsypat je na podlaze římské kaple.

Po smrti císařovny její syn Konstantin věnoval palác římskému biskupovi. Rezidence byla přestavěna a tak vznikla bazilika Sv. Kříže z Jeruzaléma (Santa Croce di Gerusalleme), jež stojí na tom místě dodnes. Od té doby zůstaly relikvie napořád umístěny v jejím nitru.

Do akce vstupují vědci

R. 1997 se začal památkami po Ježíši zabývat německý badatel Michael Hesemann, který se rozhodl vědecky prověřit jejich pravost. Na počátku předložil tři možné varianty: buď je relikvie falzifikátem z dob sv. Heleny, nebo je středověkým padělkem, nebo je pravdivou tabulkou z kříže Ježíše Krista.

Nejprve byl „titulus damnationis” prozkoumán archeology. Maria Siliato i Werner Eck potvrdili, že všechny prvky tabulky (od jejich rozměrů až po formu nápisu) odpovídají předmětům tohoto typu z dob římského impéria. Botanik Elio Corona řekl, že „titulus damnationis” pochází z velmi starého ořechu, který roste na Blízkém východě a ve východní části oblasti Středozemního moře. To se shoduje se zprávami poutníků do Svaté země z 6. století.

Tabulkou se zabývali též odborníci na starověkou srovnávací paleografii, čili vědu, jež zkoumá různé formy  stylu písma. Díky paleografické analýze nápisu jsou schopni určit dobu a zeměpisný původ jeho vzniku.

Nápis na „titulu” se skládá ze tří linek. V první jsou slova psaná hebrejsky, v druhé řecky a ve třetí latinsky. Zvláštní je skutečnost, že nápisy v řečtině a latině byly vyryty v zrcadlovém odrazu, zprava do leva - jakoby podle vzoru hebrejského písma.

Úkolem se zabývali experti v této oblasti, hlavně z izraelských vysokých škol. Analýzu hebrejského písma provedli nezávisle na sobě židovští učenci: prof. Hannah Eshel a dr Gabriel Barkay. Výzkum řeckého nápisu byl svěřen prof. Carstenu Peterovi Thiede a dr Leah di Segni. Poté se latinským nápisem zabývali profesoři Israel Roll a Benjamin Isaac z Tel-Avivu. Všichni nezávisle na sobě kategoricky vyloučili, že „titulus damnationis” může pocházet z doby sv. Heleny nebo z doby středověku. Jednomyslně uznali, že nápis pochází z doby a místa života Ježíše Krista. V této době a na tomto místě neexistovala jiná osoba, jež by se jmenovala Ježíš Nazaretský a byla Římany odsouzena jako "král židovský", pouze hlavní hrdina čtyř evangelií.

Prof. Thiede napsal na téma pravdivosti relikvie knihu „Hledání Sv. Kříže", v níž tvrdí: „Ten, kdo napsal ten text („titulus damnationis” – G. G.), nebyl ani plagiátorem, ani falzifikátorem”. Žádný falzifikátor v antice ani ve středověku totiž nic nevěděl o lomu hebrejského, řeckého a latinského písma v 1. století na Blízkém východě. Ždáný z nich by si také nedovolil umístit tam pouze Ježíšovy iniciály místo plného jména, jak je to na tabulce.

Luther se mýlil

Michael Hesemann shrnul výsledky těchto bádání a napsal: „Jestliže s vysokou pravděpodobností je možno uznat, že Titulus Crucis pochází z doby Kristovy, tak se tím potvrzují i informace na téma jeho objevení, potažmo potom pravost nalezených tří křížů a hřebů. Znamená to tedy, že i značná část četných ostatků kříže, nacházejících se v evropských katedrálách, je s největší pravděpodobností pravá - v každém případě jsou pravé všechny části, které podle dokumentace pocházejí z Říma, Konstantinopole nebo Jeruzaléma”.

Pravost těchto relikvií zpochybnil Martin Luther, který tvrdil, že na světě existuje „tolik kousků kříže, že by se z nich dal postavit celý dům, kdyby je někdo shromáždil”.

Toto tvrzení se pokusil prověřit ve II. polovině 19. století francouzský badatel Charles Rohault de Fleury. Mnoho let sbíral všechny materiály týkající se relikvií spjatých s Kristem na celém světě. Výsledky svého zkoumání publikoval ve spise r. 1870. Spočítal, že celkový rozsah Sv. Kříže činil cca 36 tis. cm³. Rozsah všech jeho ostatků roztroušených po celém světě činí však pouhé 4 tis. cm³. Znamená to tedy, že všechny známé a oficiálně uctívané kousky této relikvie netvoří ani jednu devítinu jejího prvotního celku. Kritici sice hovořili o obrovském počtu míst, v nichž se nacházejí části Sv. Kříže, nutno ale vědět, že nejčastěji se jednalo o teňounká dřívka, někdy dokonce jenom třísky.

Pravost těchto různých ostatků lze identifikovat, když spojíme dvě formy bádání: výzkum druhu dřeva (skutečný kříž byl vyroben z černé borovice) a hledání dokumentace, jež by potvrdila, že dotyčný ostatek pochází z jednoho ze třech míst: Říma, Konstantinopole nebo Jeruzaléma. V těchto městech od dob Konstantina se totiž nacházely největší části kříže, z nichž byly odloupávány menší kousky.

Vydáno:1.9.2016 Zobrazeno:543
Biblický citát na dnešní den
Otče, přišla ta hodina. (Jan 17,1)
 
 

Nejnovější vydání Immaculaty

Immaculata

 

Časopis si můžete objednat:

  • Na adrese:
    Konvent minoritů v Brně
    Minoritská 1
    602 00 Brno

  • Na telefonním čísle:
    Mobil: 605 459 174 (Po-Pá 9:00 - 12:00)

    Tel: 542 215 600 (ústředna - budete přepojení)


  • Pomocí objednávkového formuláře


  • Číslo našeho účtu:
    7498984001/5500
    (Dary z ČR)

 

  • Dary ze Slovenska:
    č.ú.: 4060015034/3100
    IBAN:SK3131000000004060015034
    SWIFT: LUBASKBX
  • Dary ze zahraničí (kromě Slovenska):
    IBAN: CZ1555000000007498984001
    SWIFT: RZBCCZPP
 

Nakoukněte do archivu


 
 
Adresa redakce: Konvent minoritů v Brně, Minoritská 1, 602 00 Brno, e-mail: immaculata(zavináč)minorite.cz
Bankovní spojení: Commerzbank AG, č.ú. 50013424/6200