Misionáři a nositelé kultury

V r. 1985 u příležitosti jubilea úmrtí moravského metropolity sv. Metoděje se konala 7. července oslava na posvátném Velehradě, která se významně zapsala do dějin naší země. Věřící lid poprvé po dlouhé době útlaku projevil svoji katolickou hrdost a vypískal komunistické funkcionáře, kteří tuto náboženskou akci prohlásili z tribuny za pouhou „mírovou slavnost“. S nepořízenou se potázal i tehdejší ministr kultury Milan Klusák, když oba naše věrozvěsty představoval jenom jako nositele kultury.

Letošní významné cyrilometodějské jubileum (1150 let příchodu svatých bratří na Velkou Moravu) bylo opět důvodem nejen k církevním, ale i ke státním oslavám. Tentokrát ale – jak ukázala slavnostní mše svatá 5. července na Velehradě – už bez konfrontace. Pro nás jsou svatí bratři především náboženskými postavami, pro ty druhé zakladateli kultury a civilizace. Obojí je pravdivé a navzájem se nevylučuje, jak vyplynulo z kázání delegáta Sv. Otce chorvatského kardinála Josipa Bozaniče, který upozornil na to, že jak evangelizační, tak i kulturní přínos misie obou bratří, zasahující nejen střední Evropu, ale i Balkán včetně Chorvatska, jsou nerozlučně spojeny. Vědomí slovanské sounáležitosti a blízkosti je plodem této jejich obojí iniciativy. Kardinál Bozanič také uvedl zajímavý fakt, že prvním biskupem chorvatského Záhřebu byl v 11. století jistý Duch, který pocházel z Čech.

Nutno ocenit i závěrečné vystoupení prezidenta Miloše Zemana, jenž vyzvedl, že oba věrozvěstové s holýma rukama, vyzbrojeni pouze svojí ideou a vzděláním, zde zanechali velkolepé a trvalé kulturní a civilizační dílo, zatímco vojenští dobyvatelé dokázali jenom bourat a ničit. Takový názor je totožný s křesťanským postojem.  To podstatné spočívá ale v tom, že bez křesťanství, bez Církve, bychom neměli ani tu kulturu a civilizaci.

Sv. Cyril a Metoděj byli především náboženskými postavami – a to plně katolickými. Už v 19. století je čeští liberálové považovali za jakési vzbouřence proti papeži a církevní autoritě. To odmítl sám T. G. Masaryk ve svém spise „Česká otázka“, když napsal, že to byli „katolíci plně ve smyslu své doby“.

Přišli na Velkou Moravu jako misionáři. Jejich misii nutno ovšem chápat nikoli jako misii k pohanům, protože značná část obyvatelstva tehdejší Rostislavovy říše včetně knížecího rodu byla již pokřtěna. Život Moravanů byl ale v diametrálním rozporu s křesťanskými zásadami. Vinu na tom nesli tehdejší kněží z bavorské misie, kterým záleželo pouze na tom, aby se moravský lid stal formálně křesťanským, což neslo s sebou v církevní jurisdikci podřízenost německým biskupům – a odtud už byl jen krůček k podřízenosti Velké Moravy německému panovníkovi.

Misionářům z bavorské misie šlo tedy o pouhou vnějškovou příslušnost moravského obyvatelstva ke křesťanství, jejich zájem byl politický, nikoli duchovní. Proto jim nezáleželo na tom, aby lid jejich kázání rozuměl (kázali převážně latinsky), nevadilo jim ani to, že moravské obyvatelstvo šlo v neděli dopoledne do chrámu na mši sv., ale odpoledne se vydalo do pohanského posvátného háje obětovat Radegastovi nebo jinému z pohanských bohů, že věřilo na vampíry, že žilo v mnohoženství apod.

Kníže Rostislav poznal nebezpečí, spočívající v podřízenosti církevní správy německým biskupstvím – a proto se obrátil do Byzance v naději, že její misionáři budou znamenat „konkurenci“ k bavorské misii. Svatí bratři ze Soluně však záhy ukázali, že jim nejde o politický podtext, ale o ryzí hlásání evangelia. Jak dokazují životopisy napsané pár let po Metodějově smrti jejich žáky (Život Konstantinův, Život Metodějův), zaměřili se na to, aby Moravané opravdu žili křesťansky. Proto se nebáli kácet pohanské modly a tvrdě vyžadovat realizaci křesťanské morálky. Vypracovali zákoník (Zákon sudnym ljudom) a Nomokánon (pravidla křesťanské morálky), kde stanovili velmi tvrdé pokání pro cizoložství, lhaní, účast na pohanských rituálech apod. (většinou pouť a několikatýdenní půst o chlebu a vodě).

Konstantin-Cyril a Metoděj se stali reprezentanty papežské misie. Zde nebylo rozhodující, jestli celebrují v latinském nebo byzantském ritu, ale jestli hlásají autentickou katolickou nauku a uznávají papeže za pozemského zástupce Ježíše Krista. Po svém příchodu do Říma, kde Cyril r. 869 umírá, se Metoděj vrací do Panonie (dnešní Maďarsko) a na Moravu nejen jako arcibiskup a metropolita, ale též jako papežský legát. Když jej bavorští biskupové zajali a Hermanarich Pasovský jej bil bičíkem, byl to právě papež Jan VIII., kdo se ho radikálně zastal a Hermanaricha exkomunikoval.

Radikalismus, s jakým metropolita Metoděj vyžadoval od duchovenstva a věřících život podle Desatera, byl plně v linii tehdejších velkých papežů Mikuláše I. a Jana VIII. Ti se nebáli kárat jménem Božím nemravný život formálně křesťanských panovníků (Mikuláš I. např. exkomunikoval lotrinského krále Lothara kvůli zapuzení řádné manželky a přijetí konkubiny) a vyzývat k obrácení a nápravě jednání. Sv. Metoděj měl odvahu totéž činit ve vztahu ke knížeti Svatoplukovi, o němž autor Života Metodějova píše, že byl „otrokem ženských rozkoší a prchlivé povahy“. Zde tkví pravá příčina Svatoplukovy nepřízně vůči svatému arcibiskupovi. Zatímco duchovenstvo na území tehdejšího Německa ve značné míře mlčelo k veřejným a pohoršení budícím hříchům mocných tohoto světa, sv. Metoděj nikoliv. Zařadil se tak po bok velkých a statečných papežů a jiných hierarchů raného středověku a následoval též svůj velký byzantský vzor ze 4. století, sv. Jana Zlatoústého, jenž kvůli odvážné kritice zlořádů na císařském dvoře musel odejít do vyhnanství. Metoděj zemřel ještě ve svém biskupském sídle, vyhnanství postihlo až jeho žáky. Bylo to v době, kdy po smrti velkého papeže Jana VIII. došlo k úpadku papežské moci a kdy si mocné šlechtické rody dosazovali na stolec sv. Petra své příbuzné.

Svaté soluňské bratry je možno také považovat  za velké apologety katolické víry. Vysoce vzdělaný Konstantin-Cyril se již dříve proslavil jako obratný diskutér při obraně křesťanství u mohamedánských Arabů a polopohanských Chazarů. V Bagdádu, kam byl pozván diskutovat s muslimy, žila křesťanská menšina. Mohamedáni jim namalovali na vrata domů čerty. Aby Konstantina vyprovokovali, zeptali se ho: „Co vidíš, filozofe?“ On odvětil: „Vidím na některých domech čerty, a ty jsou na tom dobře, neboť tam, kde čerti nejsou venku, jsou uvnitř.“ Muslimské posměváčky tím zcela odzbrojil.

Svatí bratři vynikali též hlubokou úctou k Panně Marii. Východní spiritualita je známá svými četnými mariánskými ikonami a je nepochybné, že některé z nich si věrozvěstové přinesli s sebou. Katedrála sv. Metoděje na Veligradě, o jehož lokalizaci se dodnes archeologové přou, byla zasvěcena Panně Marii, jak svědčí Život Metodějův, jenž popisuje, že metropolita byl pohřben v tomto chrámu ve výklenku po pravé straně oltáře. Podle legendy daroval sv. Metoděj r. 874 české kněžně sv. Ludmile, když ji křtil na Veligradě s jejím manželem Bořivojem, mariánskou ikonu, jež je dodnes uctívaná ve Staré Boleslavi jako „Palladium země České“.

Letošní cyrilometodějské jubileum tak opět poukazuje na to, že oba světci a spolupatroni Evropy, za jaké je prohlásil papež bl. Jan Pavel II., jsou symboly odvážného přiznání se ke katolické víře, jak dokázalo v 19. století v našich dějinách mohutné národně obrozenecké hnutí v katolickém duchu, vedené Františkem Sušilem a pozdějším arcibiskupem A. C. Stojanem.

K těmto ideálům se opět musí Církev v Čechách a na Moravě vrátit a plně si je osvojit. K tomu vyzval v kázání na Velehradě už výše zmíněný kardinál Bozanič, když upozornil na známý fakt překladu Písma sv. do staroslověnštiny, který sv. bratři pořídili. Řekl doslova: „Nejlepším překladem evangelia, jaký přichystali sv. Cyril a Metoděj, byl sám jejich život.“ Oba světci se nepodřídili pochybné pohanské morálce svých současníků – a v tom jsou vzorem i nám, katolickým křesťanům 21. století. Jak by asi sv. bratři reagovali na dnešní zákonem posvěcené vraždění nenarozených děti, sexuální promiskuitu, homosexuální sňatky a záplavu pornografie v médiích? Nepochybně úplně stejně, jak postupovali vůči pohanským pověrám a mnohoženství ve své době. A jsme vděčni, že toto zaznělo také z úst reprezentanta evangelických církví synodního seniora Joela Rumla, jenž jako host ve svém vystoupení řekl, že náš národ platí za nejneřestnější v Evropě a proto je pro křesťana nutné mít stále na zřeteli příklad svatých věrozvěstů, kteří právě s neřestí sváděli ty nejtěžší boje.

Náš národ potřebuje – tak jako celá Evropa – novou evangelizaci, jak o tom hovoří poslední papežové.  Sv. Cyril a Metoděj jsou nepochybně jedněmi z jejich nejlepších patronů. Modleme s k nim, aby dokázali z nebe přivádět náš národ ke Kristu tak, jak se jim to dařilo za jejich života.

Radomír Malý

Aktualizováno:6.7.2013 Zobrazeno:1345
Biblický citát na dnešní den
Nezatvrzujte svá srdce. (Žl 95,8)
 
 

Nejnovější vydání Immaculaty

Immaculata

 

Časopis si můžete objednat:

  • Na adrese:
    Konvent minoritů v Brně
    Minoritská 1
    602 00 Brno

  • Na telefonním čísle:
    Mobil: 605 459 174 (Po-Pá 9:00 - 12:00)

    Tel: 542 215 600 (ústředna - budete přepojení)


  • Pomocí objednávkového formuláře


  • Číslo našeho účtu:
    7498984001/5500
    (Dary z ČR)

 

  • Dary ze Slovenska:
    č.ú.: 4060015034/3100
    IBAN:SK3131000000004060015034
    SWIFT: LUBASKBX
  • Dary ze zahraničí (kromě Slovenska):
    IBAN: CZ1555000000007498984001
    SWIFT: RZBCCZPP
 

Nakoukněte do archivu


 
 
Adresa redakce: Konvent minoritů v Brně, Minoritská 1, 602 00 Brno, e-mail: immaculata(zavináč)minorite.cz
Bankovní spojení: Commerzbank AG, č.ú. 50013424/6200