Stalo se na Štědrý večer

Bylo to za první světové války ve východní Francii na Štědrý den. V zákopech stáli proti sobě Němci a skotská jednotka britské armády. Oficiálně platilo, že boje na svátek Narození Páně probíhat nebudou. Jenže nikdo nevěřil, že druhá strana slib dodrží. Vojáci v zákopech, Skotové i Němci, byli proto ve střehu.

Jeden skotský katolický kněz v jednotce měl s sebou dudy. Zahrál tedy na ně latinskou koledu „Adeste, fideles“. Vojáci se připojili svým zpěvem, který se nesl zasněženou krajinou přes zákopy Němců do šíře i do dálky. „Skopčáci“, nadšeni touto dojemnou melodií, se ovšem nechtěli nechat zahanbit. Jeden z nich měl kytaru, zahrál tedy „Stille Nacht, heilige Nacht“ – a desítky hlasů spolubojovníků se připojily ke zpěvu. Pak už jedna koleda střídala druhou, anglické si kontrovaly s německými.

Nakonec se stalo něco neuvěřitelného. Vojáci na obou stranách vylezli ze zákopů a šli beze zbraně proti sobě. Marně důstojníci křičeli, ať se vrátí, že je to past. Nepřátelé ve válce teď stáli čelem k čelu, podávali si ruce a přáli si pěkné svátky, brzké ukončení války a šťastný návrat domů. I důstojníci podlehli tomuto kouzlu a připojili se ke svým vojákům. Z válečného proviantu se vytáhly zásoby, pojedlo se a popilo. Skotští a němečtí vojáci se navzájem seznamovali, ukazovali si rodinné fotografie a vyprávěli o svých životech.

Štědrovečerní idylka ale skončila, nastal čas vrátit se každý do svého zákopu a znovu se vzájemně zabíjet. Jenže většina vojáků na obou stranách odmítla. Přiznali se, že už nejsou psychicky schopni střílet a házet granáty na někoho, s kým si o štědrovečerní noci pěkně povykládali a o němž zjistili, že je normální člověk jako oni se stejnými starostmi i radostmi, má tak jako oni své zaměstnání, manželku a děti, své přednosti i slabosti. I někteří důstojníci prožili totéž. Výsledkem toho byla žádost o převelení jinam.

Přihlásila se totiž o své právo psychologická zákonitost, podle níž se mnohem snadněji bojuje na život a na smrt proti anonymnímu nepříteli, kterého propaganda vylíčila jako krvežíznivého netvora, fantoma bez srdce. Použít však smrtící zbraň proti někomu, koho jsem osobně poznal a dokonce se s ním i spřátelil, to už jde mnohem hůř, pokud ve mně neodumřel veškerý cit a smysl pro lidskost.

Je příznačné, že tento příběh se odehrál a měl takové vyústění o štědrovečerní noci, kdy si celý křesťanský svět připomíná narození Spasitele. Právě jeho vstup do lidských dějin znamená zrušení veškeré ponuré anonymity, která brání vidět v člověku člověka! On je vítězem nad odlidšťující a člověka degradující anonymitou! Tím, že se Boží Syn vtělil a narodil jako člověk, je každý lidský jedinec osloven Bohem, který ho volá jménem. Vstupem Božího Syna do konkrétní historie přestává být člověk pouhým bezvýznamným anonymním kolečkem jakési hrůzné mašinérie, nazývané „masou“, která je snadno manipulovatelná v rukou ďábla i v rukou zločinců. Vtělený Bůh, Bohočlověk mu teď ukazuje, že má pro něj obrovskou cenu, zve jej k účasti ve svém království. Smrtí na kříži mu poodhaluje šokující tajemství své úžasné lásky.

Karol Wojtyla, pozdější papež bl. Jan Pavel II. ve svém dramatu „Bratr našeho Boha“ prezentuje rozhovor polského světce a dobrodince chudých Alberta Chmielowského s jedním socialistou, který nadutě odmítá jeho charitativní služby žebrákům a bezdomovcům a tvrdí, že jedině revoluce, provedená masou proletářů, je schopna vytvořit lidštější svět. Z dialogu obou mužů nakonec vyplývá podstatný rozdíl křesťanství a bezbožeckých ideologií: Křesťanství staví na konkrétním člověku, jednotlivci, ten má pro něho prvořadou hodnotu, zatímco komunismus, nacismus, osvícenský liberalismus a další  –ismy zajímá pouze masa, zástup, dav. Kam tato jednostranná orientace na masu, v níž se jedinec ztrácí jak zrnko písku v poušti, vede, ukázaly názorně genocidy moderních totalit od Francouzské revoluce v 18. století až po Maovu „kulturní“ revoluci v komunistické Číně 20. století.

Církevní nauka vždycky zdůrazňovala jedince, konkrétní osobu. Žádný náboženský systém mimo křesťanství neodděluje striktně hřích od hříšníka, zlo od jeho pachatele. Katolická církev ve smyslu nauky sv. Augustina a sv. Tomáše Akvinského pořád učila, že hřích, blud a zlo je třeba nenávidět, ale hříšníka milovat, protože je to konkrétní člověk, pro něhož přišel na svět Spasitel a pro něhož zemřel na Kalvárii. Každý člověk bez rozdílu je Bohem pozván, každého volá jménem: zdravého i nemocného, dosud nenarozeného i dospělého, juniora i seniora, muže i ženu. Odepřít druhému toto Boží pozvání je hříchem proti lásce k bližnímu. Nezvěstovat jiným Krista ze zbabělosti nebo z falešného synkretismu ve smyslu „všechna náboženství vedou ke spáse“ nebo skrývat svoji víru znamená zatajovat Boží pozvání k věčné hostině těm, jimž On účast na ní nabízí.

Ještě horším hříchem je potom znemožnit toto pozvání lidem, kteří se dosud nenarodili. Zločin umělého potratu brání těmto nejnevinnějším bytostem poznat přirozeným způsobem Krista a jeho bezmeznou lásku. Současná propotratová mentalita vychází právě z ignorance faktu, že člověk není anonymním kolečkem ve vesmírném soukolí, ale bytostí stvořenou k obrazu Božímu, kterou sám Všemohoucí volá jménem. Ďábelská propotratová propaganda se snaží světu namluvit, že člověk v matčině lůně je anonymním shlukem buněk, dokonce jakýmsi anonymním nepřítelem, který brání ženě v udržení životní úrovně a v pracovní kariéře. Odstranění anonymity, poznání, že děťátko pod srdcem matky je konkrétní lidská osoba, představuje proto i tady účinnou cestu k likvidaci umělých potratů.

Takže požehnané a krásné Vánoce! Prožijme je s radostným vědomím, že díky příchodu Syna Božího na svět nejsme už ztracenou a bezvýznamnou kapkou v lidském moři, ale osobou s důstojností bytosti stvořené k Božímu obrazu, bytosti, kterou On sám volá a zve k věčné hostině, jež nikdy nekončí.

R. Malý

Vydáno:19.12.2012 Zobrazeno:1284
Biblický citát na dnešní den
Otec mě poslal. (Jan 5,36)
 
 

Nejnovější vydání Immaculaty

Immaculata

 

Časopis si můžete objednat:

  • Na adrese:
    Konvent minoritů v Brně
    Minoritská 1
    602 00 Brno

  • Na telefonním čísle:
    Mobil: 605 459 174 (Po-Pá 9:00 - 12:00)

    Tel: 542 215 600 (ústředna - budete přepojení)


  • Pomocí objednávkového formuláře


  • Číslo našeho účtu:
    7498984001/5500
    (Dary z ČR)

 

  • Dary ze Slovenska:
    č.ú.: 4060015034/3100
    IBAN:SK3131000000004060015034
    SWIFT: LUBASKBX
  • Dary ze zahraničí (kromě Slovenska):
    IBAN: CZ1555000000007498984001
    SWIFT: RZBCCZPP
 

Nakoukněte do archivu


 
 
Adresa redakce: Konvent minoritů v Brně, Minoritská 1, 602 00 Brno, e-mail: immaculata(zavináč)minorite.cz
Bankovní spojení: Commerzbank AG, č.ú. 50013424/6200