SV. MARTIN A JEHO PLÁŠŤ

Libor Rösner

Všichni asi znáte tu slavnou scénu ze života sv. Martina, kterak dává mrznoucímu žebrákovi polovinu svého pláště. Málo se ale ví, že římský legionář nebyl majitelem svého pláště, resp. vlastnil pouze jeho půlku. Ta druhá byla majetkem Říma.

Ve světle této skutečnosti nabývá vzpomínaný světcův čin další, mnohem širší rozměr. Martin dává chřadnoucímu ubožákovi vše, co má. Neroztíná plášť proto, aby se měl do čeho zahalit i on sám, ale aby ponechal císaři, tj. eráru, co je císařovo, a Bohu, kterého poznal v člověku, dal, co je Boží.

Svátek sv. Martina si připomínáme tuto neděli a v souvislosti s blížícími se Vánocemi, jež se pro mnohé staly už synonymem pro dárky, nám může tento jeho skutek být jakýmsi mementem, abychom v každém obdarování – nejen v tom o Vánocích – spatřovali mnohem víc a nahlíželi do něj mnohem hlouběji než jen na povrch. Může nám být mementem, abychom pro dar nepřehlédli dárce. Může nám být mementem, abychom při přijímání darů, a to nejen těch hmotných, ale i těch, co mají formu např. pomoci, modlitby, dobrého slova, času aj., nepřehlédli ani tu „přidanou hodnotu“, tedy ten čistý úmysl, otevřené milující srdce, abychom nepřehlédli všechno to, co si dotyčný/á kvůli nám odřekl, byť by to byl na první pohled „pouhý“ vdovin groš.

Nevíme totiž, jak často roztíná svůj plášť kvůli nám náš bližní právě tím Martinovým způsobem, a byla by škoda přijímat tu „půlku pláště“ s příměsí podezření na dárcovu zištnost či postranní úmysl. Nevíme, kolikrát kvůli nám někdo pozbývá v danou chvíli všeho. Platí-li apoštolova slova, že „Bůh miluje radostného dárce“ (2 Kor  9,7), troufám si říci, že se to dá vztáhnout i na obdarovávaného. A tu radost může zkalit právě uvažování o všem jiném než o tom, že jsme něco dostali od někoho, co jsme vůbec dostat nemuseli.

Je nabíledni, že tato poslední věta nejlépe sedí na radostné přijímání všeho od Boha. A ruku na srdce, jak často schází v našich děkovných modlitbách čistý tón radosti, jak často tam dokonce schází alespoň nepatrná známka po vděku. A přitom máme tolik co děkovat…

Sv. Tomáš Akvinský prohlásil: „Kdybych měl Bohu děkovat za vše, co mi dal, neměl bych vůbec čas na to, abych si stěžoval!“ Děkujme tedy alespoň za to základní – počínaje životem, konče u každého vším tím, čím on/a díky Pánu disponuje. A v návaznosti na onoho žebráka děkujme za to, že máme kde bydlet, co jíst a že máme i my kolem sebe takové sv. Martiny, kteří nás obdarovávají způsobem sobě vlastním.

Vydáno:11.11.2012 Zobrazeno:1060
Biblický citát na dnešní den
Otče, přišla ta hodina. (Jan 17,1)
 
 

Nejnovější vydání Immaculaty

Immaculata

 

Časopis si můžete objednat:

  • Na adrese:
    Konvent minoritů v Brně
    Minoritská 1
    602 00 Brno

  • Na telefonním čísle:
    Mobil: 605 459 174 (Po-Pá 9:00 - 12:00)

    Tel: 542 215 600 (ústředna - budete přepojení)


  • Pomocí objednávkového formuláře


  • Číslo našeho účtu:
    7498984001/5500
    (Dary z ČR)

 

  • Dary ze Slovenska:
    č.ú.: 4060015034/3100
    IBAN:SK3131000000004060015034
    SWIFT: LUBASKBX
  • Dary ze zahraničí (kromě Slovenska):
    IBAN: CZ1555000000007498984001
    SWIFT: RZBCCZPP
 

Nakoukněte do archivu


 
 
Adresa redakce: Konvent minoritů v Brně, Minoritská 1, 602 00 Brno, e-mail: immaculata(zavináč)minorite.cz
Bankovní spojení: Commerzbank AG, č.ú. 50013424/6200